Osobní stránky Gerryho Debbie-Ann

1.1.2018-31.3.2018
Nový rok jsme zahájili neoficiálními agility závody na místním Hafbo cvičáku. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a teploty na sluníčku přelézaly přes 15°C. Dojem kazilo akorát bahniště, kde se závody konaly. Po předchozích dnech mírně svažitý cvičák připomínal ring pro závody v bahně a tráva se na něm hledala jen velmi obtížně. Bez kopaček to klouzalo jako na zamrzlém rybníku, akorát s tou nevýhodou, že po nakloněném terénu to jelo jen zkopce.
To ale nezkazilo dobrou náladu a hlavně pejskům se moc líbilo, že se můžou přebarvit na hnědo.
Po prvních dvou bězích jsme byli jasní favorité a stačilo nezkazit poslední, patrně nejsnažší, parkur. Tam se mi ale nepodařilo Gerrýska přesvědčit, že by na Áčku důsledně šel na zóny, Áčko přeskočil a bez toho, aby na cokoliv čekal, tak pokračoval dál do tunelu. Což byla chyba, jít se mělo jinam a tím pádem se diskvalifikoval. Nakonec to tedy stačilo na třetí místo z osmi velikánů (cvičících L psů). Dále ještě byla kategorie 4 malých pejsků (2S+2M) a 4 šťěnat (resp. začátečníků). Odnesli jsme si medaily a krásné ceny a náramně jsme si to užili.
Dále jsme pokračovali oficiální dvojzkouškou v Řitce, kde se nám moc nedařilo, VD a DIS.
V Hoviškolce se Gerrýsek viděl se svojí maminou (chovatelkou), tak měl ohromnou radost a celkově byla Hoviškolka povedená. Jako ostatně vždy :-) Začali jsme zvažovat, že se začneme na jaro připravovat na další stupeň zkoušky, ale museli bychom dotrénovat buď hlídání předmětu, na což je potřeba pomocník (několik, střídat je) a nebo bychom mohli dělat stopu. To by byla asi snažší varianta, ale nedá se natrénovat v obýváku :-) a počasí na stopy moc není. V týdnu je stále ještě velmi brzy tma a víkendy jsou nabité a času málo. Uvidíme... ještě chvilku máme.
Dále jsme pokračovali dalšími agility zkouškami, které probíhaly vždy velmi podobně. Tam není moc co vymýšlet. Podrobnosti o výsledcích viz sekce "Výstavy a akce".


9.10.2017-31.12.2017
Hanba všem! Ano, hanba všem, kdo založí svému mazlíčkovi blogísek a pak se na to vyprdnou a aktualizují ho jen jednou za dva a půl měsíce.
Přesně tohle jsem psal před dvěma a půl měsíci :-) Opakování matka moudrosti
Ale tomu je konec! Zavedeme nové pořádky! Od Nového roku 2018 se všechno změní! A pravidelně budeme přispívat... řekněmě....jednou za tři měsíce? Ne, dejme si reálné cíle. Jednou za půl roku? Dobře, domluveno.
Půlnoc se blíží, tak to rychle zrekapitulujeme.
Na začátku listopadu jsme složili zkoušku ZOP - Základní Ovladatelnost Psa. Gerrýsek neměl svůj nejlepší den, resp. měl zrovna hodně veselou náladu a nepodařilo se mi ho včas dostatečně utahat. Šli jsme na řadu jako první, hned ráno. Všechno bylo namrzlé, ale to Gerrýskovi nevadilo a hrozně moc si to užíval. To se ale moc neshoduje se zkušebním řádem a chůze u nohy má být klidná a spořádaná a ne ve stylu hopsajícího klokana. Ostatní úkony (odložení, přivolání, chůze po nepříjemném povrchu, přenášení psa, skupinové cviky....) Gerrýsek zvládal celkem obstojně, nicméně tedy bodově za dva, 87b/100. Jednička (nad 90b) mu tedy utekla jen o fousek, ale i tak to je hezký výkon a úspěch.
Dále jsme už převážně hlavně agilitili. Spousty cvičáků a nějaké ty závody. Od 1,5 roku je Gerrýsek oficiální závodník, tak už můžeme i na hodnocené oficiální závody. Střihli jsme si listopadové dvoudenní dvojzkoušky v Berouně (tj. 4 běhy), kde stále největším problémem jsou nedodržené zóny. Jinak Gerrýsek běhá a poslouchá krásně. Velice úspěšní jsme pak byli na konci listopadu na neoficiálním 10. agiadventu v Měchenicích. Běhali jsme v profících a krom opravdu profi pejska, co zaběhl oba běhy čistě, jsme do cíle doběhli už jen my (se spoustou zkažených zón) a ostatní pejskové se diskvalifikovali. Trať byla záludná a Gerrýsek je fakt šikovný. Jen ty zóny... Ještě jsme stihli jedny neoficiální závody, kde Gerrýsek skončil opět druhý (opět kvůli zónám). Málem bych zapomněl ještě na Kralupský zavírák, kde jsme dokonce vyhráli (fotky na rajčeti, další fotky z konce tohoto roku zkusím dodat co nejdříve). A úplně jsem zapomněl na neofiko Vánoční agility v Klánovicích, kde jsme dopadli už ani nevím jak. Snad druzí nebo třetí? Další oficiální závody jsme už nestihli, resp. byly plně obsazeny. Taky nechceme kvůli závodům jezdit moc daleko, koná se jich v okolí dostatek, jen to chce být pohotový a včas se zapsat. Kapacity bývají značně omezené.
V přichzejícím roce plánujeme samozřejmě pokračovat v agility, jsme už přihlášeni na spousty závodů. Ale musíme i poctivě trénovat, zdokonalovat techniku a odstraňovat nedostatky. Takže i spousta cvičáků. A dále uvidíme. Je to i o času a možnostech. Rádi bychom pokročili nějakou zkouškou v poslušnosti a pomalu se Gerrýsek zlepšuje i v obranách, takže bychom mohli buď zařadit nějakou zkoušku, kde se to využije nebo něco takového... o tom nemám moc přehled, jak se tohle zkouší a vyhodnocuje. Moc rád bych s Gerrýskem začal stopy. K tomu jsme se letos moc nedostali. A samozřejmě zkusíme nějakou tu výstavu, abychom viděli, jak se Gerrýsek líbí nebo nelíbí.
Všem přejeme vše nejlšpí, hodně úspěchů na výstavách, závodech, ve výcviku a i samozřejmě mimo psí záležitosti v osobním životě. Zkrátka ať se daří. Haf.


17.7.2017-8.10.2017
Hanba všem! Ano, hanba všem, kdo založí svému mazlíčkovi blogísek a pak se na to vyprdnou a aktualizují ho jen jednou za dva a půl měsíce.
Víc sebekritiky asi netřeba.
Od výstav jsme si dali pauzu a Gerrýska necháváme dozrát. Po Novém roce uvidíme, jak se mu doformuje postavení předních tlapek (sportuje poměrně dost, takže možnost na zesílení určitě má) a taky jak si sednou ty zoubky. Jestli se ustálí na těsných nůžkách, kleštích nebo jestli to bude náš pizizoubek.
Na cvičáku sice stále chodíme čas od času na poslušnost, přípravu na zkoušky (pomalu by bylo už na čase nějakou zkusit, alespoň tu nejzákladnější ZOP, nesmíme být strašpitlové) a obrany. Taky jezdíme stále do Hoviškolky, jak to čas dovolí. Nejvíce času ale věnujeme agility.
Agility jsou Gerrýskovo opravdové hobby a může se pománout radostí, když se začínáme chystat k odchodu na cvičák. Poskakuje, vyskakuje do vejšky jak na pérkách, žďuchá do nás čumákem, ať pohneme a je celý vysmátý od ucha až k uchu. Na cvičáku pak má první běhy tak nabuzené, že v euforii se nedokáže krotit, běží jak motorová myš a pokud nás na parkuru předběhne, tak nás pěkně vytrestá za naší pomalost štípancem do ramene nebo ňafnutím do předloktí, což v jeho podání už může být i dosti bolestivé a nezřídka si přineseme nějakou tu modřinu. Ale kdo by se na něj zlobil. Musíme být rychlejší a běhat to správně, aby nás nemusel trestat :-)
Gerrýsek se blíží k 1,5 roku stáří (18 měíců), což je věk, od kdy bude moci začít chodit na oficiální agility závody. Prozatím tedy obrážíme neoficiální závody, kde se mu daří čím dál lépe a sbíráme úspěchy i mezi staršími a zkušenějšími pejsky. První oficiální závody (dvojzkoušky) nás čekají v listopadu v Berouně.
Od posledně jsme byli na třech neoficiálních agility závodech. V Břasech u Plzně na závodech "O Žabího Krále" (2.z 12ti jak v jumpingu, tak v agility běhu nezávodníků a 6. z 24 v otevřeném běhu společném pro závodníky a nezávodníky), v Mladé Boleslavi na "5. Podzimním hopsání" jako začátečníci (agility běh 3. z 9ti, jumping 2. z 10ti a vůbec se nám nepovedla zónová rozcvička, kde Gerry odskakuje sestupné zóny na Áčku a tentokrát i na kladině a přeskakoval i nástupky na Áčku, takže 9. z 10ti :-), pacholek) a ještě v Straškově u Vodochod na "Straškovickém šikulkovi" kde jsme si troufli už na kategorii pokročilých (ještě byla kaegorie štěňátka, začátečníci, pak tedy pokročilí, a nejtěžší kategorie machři), tam se Gerrýskovi dařilo asi nejlépe doposud (konkurecne sice jen šesti pejsků v kategorii L - v Agility i jumpingu měl po jedné chybě a proto, ač s nejlepším časem, tak skončil třetí a třetí, v součtu ale nakonec druhý. Závody byly doplněny o tunýlkový běh, kde byl Gerry druhý z 13ti (S+M+L porkočilý) a závody v poslušnosti, kde soutěžili všichni dohromady, a zde byl Gerrýsek první. Poslušný byl na 94% a hlavní zásluhu na tom mělo asi to, že v této disciplíně byly povolené pamlsky a Gerrýska jsem utahal na sýr. Tunýlkování a poslušnosti se nemusel účastnit každý, jen kdo chtěl. Nicméně zkusli skoro všichni. Gerrýsek nakonec skončil jako absolutní vítěz celých závodů, první místo z 65ti pejsků).
Letos plánujeme ještě dva neoficiální závody, na které jsme už přihlášení a pak uvidíme, jak nás nadchnou nebo nenadchnou oficiální akce, kterých je podstatně více, tak podle toho buď budeme jezdit už jen na ofiko nebo i sem tam neofiko. Ony se ty neoficiální akce hrozně špatně hledají a jedinné stránky, o kterých víme, kde je celkem slušný přehled neoficiálních akcí, tak v listopadu končí svou činnost.
Přes prázdniny jsme stihli i týdenní Agility výcvikový tábor u Šafránkova mlýna v Drahoníně (kus od Velkého Meziříčí, resp. cca na půl cesty mezi Jihlavou a Brnem. Hledá se to blbě :-) hlavně, když ta jedna cesta, co tam vede, je zavřená a na špatně značených objížďkách nasbíráte hodinu zdržení a okolo 50ti km navíc po nejhorších možných cestách)
Tábor byl fajn, trénink nás plně zaměstnával, takže moc času už na nic dalšího nezbývalo. Dali jsme si jeden delší vejšlap do přírody po celkem náročné stezce, kde moc nechápu, jak taková cesta může být značena jako turistická (bez horolezeckého vybavení pomalu neschůdná) a jeden kratší nakupovací výlet do Tišnova, odkud jsme přivezli i Gerrýskovi spoustu pamlsků a dobrot. Tábor byl tréninkem především pro páníčky a celkem dost nám pomohl se rozhýbat. Na táboře se Gerrýska nakonec po urputném přemlouvání a přesvědčování povedlo naučit plavat. Resp. on plavat asi uměl odjakživa, ale vody se bál a nikdy do ní nešel, přestože jako štěndo měl k dispozici bazének jak u maminky, tak po příjezdu do nového domova. Je to plavec :-) a letos měl možnost pořádně si zaplavat pak ještě na koupališti při návštěvě Káči a Endiho. Káča bohužel letos umřela a Endi je už sám. S Gerrýskem se na procházce vždy řádně vyblbnou. Nejraději mají házení míčků.
Gerrýsek je stále velmi přítulný a mazlící pejsek. Velmi často si o mazlení říká a hlavně po ránu vydává neuvěřitelné zvuky a jako by povídal, když ho drbeme za ouškama nebo na bříšku. Úplně nejvíc nejžůžovější odměna pro něj je, když se s náma může pomazlit v posteli. Ale to není moc často, to jenom když jdeme převlíkat, Gerrýsek je suchý, čistý a zaslouží si to (on si to zaslouží vždy) a taky ne úplně vždy, aby si na to moc nezvyknul. To je pak nejspokojenější pejsek na světě. Ale ikdyž to je pro něj úplně neuvěřitelná pocta a astronomická odměna, tak v posteli dlouho nevydrží, začne se motat, šlapat po nás a za chvilku stejně seskočí dolu. Alespoň se nám tak do postele necpe násilím (spokojí se, když si na postel odloží hlavu a pak vzdychá, jako že si ho nikdo nevšímá a že chce pohladit), ta postel není pro něj tím cílem, ale to společné pomazlení. A na podlahu si vedle něj nelehneme :-) ikdyž to by se mu asi líbilo ještě víc.
Stále se nám Gerrýska nedaří rozštěkat na povel. Na figuranta na obranách štěká obstojně. Na lidi za plotem štěká tak drsně, že když jdou okolo malé děti, tak se rozpláčou a cyklisté padají z kola. Ale na povel to prostě nejde. Zkoušíme všechny možné i nemožné, stoprocentně zaručené psotupy a metody a jedinné, čeho dosáhneme, je, že Gerrýsek buď fňuká a kňučí, že se trápí, že neví, co po něm chceme a nebo se urazí a odkráčí trucovat někam pryč, lehne si zadkem k nám a má nás na háku. Což taky nechceme, dostávat ho do takových stavů. Přesto to občas zkoušíme a nevzdáváme to. Bohužel kromě lidí za plotem není nic, na co by štěkal a dalo by se to k nácviku použít a je hrozně nepříjemné čekat na kolemjdoucí a pak na psa vykřikovat štěkej, štěkej - pro takové nácviky nemají pochopení hlavně sousedi, kteří si jistě myslí, že jakékoliv štěkání je už tak dost a ještě psa drážit, aby štěkal víc? To by pak vypadalo jako naschvály a nepejskaři očekávají přesně opačnou reakci, že majitel štěkajícího psa okřikne, aby byl zticha.
Dost bylo povídání a jdu na přidávání fotek a videí, než u toho usnu a zase to odsunu do ztracena na neurčito....



8.6.2017-16.7.2017
Poslední měsíc byl prošpikován agility cvičáky a na nic ostatní moc času nezbývalo. Nějaká ta poslušnost v Hovi školce a na přípravce, ale doma jsme to dost flákali. Do sekce povelů jsem zaznamenal tři nově používané povely, ale že bychom nějak systematicky procvičovali všechno, to se rozhodně říct nedá. Měli bychom si vytvořit nějaký tréninkový plán, aby Gerrýsek nezapomněl to, co už umí a nezlemplovatěl. Přecejen to všechno dalo dost práce, tak by byla škoda to nějak rozumně neudržovat a nevypilovávat.
Prosvištěli jsme si dvě výstavy, posudky jsou v sekci výstavy a akce. Gerrýsek má pár neduhů, které posuzovatelé snadno odhalí a pak k tomu hledají ještě vždy něco navíc, aby to nevypadalo, že nás kárají jen za jednu-dvě věci :-) Nicméně na těsném nůžkovém až klešťovém skusu se většinou shodnou (není to vada, ale preferovaný je nůžkový a porotci to jako vadu berou) a pak, čemu se málokdy vyhneme, je kritika ještě nevyzrálosti Gerrýska. Musí nám do výstavního psa ještě dorůst - především přední pacičky vytáčí do stran a staví moc blízko k sobě - na to je potřeba ještě zesílit na hrudníku a získat tak stabilní silný postoj. Ale to časem přijde. Nicméně letos si už dáme pauzičku a zkusíme opět v dalším roce a uvidíme... do té doby zkusíme nějaké zkoušky a oběhnem si pár agility závodů.
Tento měsíc jsme byli opět na neoficiálním Hafbo závodě lidí ze cvičáku. Bylo dělení pouze podle velikosti, takže profíci i začátečníci běželi to samé (alespoň tak si to pamatuji, ale prý kategorie byly oddělené... no nic, měl jsem si to zaznamenat hned :-) ). Už jsme běželi na vysoké překážky mezi profíky (po dvou předchozích výhrách v začátečnících nám byly začátečníci již odepřeni, ale já si stejně myslím, že to bylo dohromady?) a skončili jsme na krásném třetím místě asi z pěti nebo ze šesti. Nicméně před námi profíci :-) takže dobrý.
Gerrýsek nám hubne. Přešli jsme ze štěněčích granulí na juniornější a dle tabulek má dostávat i menší příděly, tak ikdyž neradi, tak to dodržujeme a Gerrýsek shodil cca 2kg za dva měsíce. Vzhledem k obtížnému postupu vážení a že váha byla již celkem stabilizovaná, tak to bylo takové kradmé nenápadné hubnutí (jedno vážení cca při 41,5 po měsíci jsem zapomněl zapsat), tak to může vypadat jako velký skok. Nicméně určitě to Gerrýskovi není na škodu, je to atletický fešák.
Gerrýsek je stále naše hračička, je jak malé dítě. Dokáže se sám zabavit s hračkami a dokáže si říct o pozornost a že se mu máme věnovat a mazlit ho. Tak ho čas od času mazlíme, mazlíme a mazlíme... až jsme ho rozmazlili. Teď musíme vymyslet, co s tím, když máme rozmazleného psa.
Gerrýska jsme nechali uspat. Ne, žádný strach, pak jsme ho nechali zas probudit :-) No a mezitím jsme ho nechali zrentgenovat. Vyšetření Gerrýskovi dopadlo perfektně, nemá žádný nález, vše v nejlepším stavu, jaký může mít a nechali jsme kromě standartních kyčlí zkontrolovat i ramena a lokty. Tím, že je zcela zdráv, nám samozřejmě udělal ohromnou radost. Po narkóze byl Gerrýsek dost takový popletený a roztěkaný a vyjukaný a zbytek dne prospal doma pod stolem.
Přidali jsme jedno videjko z cvičení agility. Je na něm vidět, jak tvrdý výcvik Gerrýsek podstupuje :-) - cvičíme za každého počasí. Fotky snad doplním průběžně, ale nic neslibuju...


6.5.2017-7.6.2017
Tři týdny jsme se neozvali, tak abychom to vynahradili, tak to vemu pro změnu šmahem :-)
Přidali jsme nějaké fotky, jsou jako vždy na Rajčeti, to jsme přidávali tak nějak průběžně. Videa jsme nepřidali žádná.
Od posledně jsme se stihli zúčastnit "2. Jarního hopkání" - neofiko agility závody v Mladé Boleslavi, Hovawartí výstavy na Knížecím rybníku, svodu mladých tamtéž a výstavy v Litoměřicích. Podrobný popis akcí je v sekci "Výstavy a akce".
Na akcích se setkáváme se známými tvářemi a čas od času si už i máme s kým popovídat, což je fajn, že ty akce už nejsou úplně tak anonymní - někam dojet, dvě i víc hodin čekat, za patnáct minut být odbavení a pak se zas trmácet domu... většinou každá akce "sežere" skoro celý den, někdy i víc než den, když se musí brzy ráno vstávat a druhý den se dospává deficit.
Po delší době jsme opět měli cvičák-obrany a na Gerrýskovi je znát, že už dospívá. Ikdyž je to pořád naše ňoumovatý štěndo. Už se dokáže vyburcovat a naštvat a hezky rozštěkat na figuranta, když mu veme rukáv nebo peška a provokuje ho. Nicméně na štěkání na povel si asi ještě nějaký ten týden počkáme.
Stále pravidelně chodíme na hodiny poslušsnoti a dále na přípravy na zkoušky ZOP (Základní Ovladatelnost Psa) a pomalu to vypadá, že už by to šlo. Ještě to není na 100 čistých bodů a těžko říct, jak by dopadlo celé cvičení bez jediného pamlsku, ale asi by to už nějak prošlo.
Samozřejmě poctivě agilitíme. Největší problém na parkuru má Gerrýsek se zónovými překážkami (Áčko a kladina - viz popis neofiko závodů v akcích, např. hopkání v Ml.B., houpačku dělá kupodivu moc hezky a opatrně). Na poslední hodině agility Gerrýsek skočil z úplného vrcholu Áčka (tj. cca z výšky 1,7m) a naštěstí si nenatloukl. Když nám tohle udělal Maxík tak dopadnul nešikovněji a trochu si i natloukl, ikdyž to pak během chvilky rozchodil. Hovíci jsou telata. Já v rámci zlepšení paměti zkouším po tréningu překreslit parkur a vyznačit v něm trať. Bohužel ne vždy hned po tréningu je na to čas a bez poznámek o trase a fotek parkuru to doma už dohromady nedám, pokud si to nezakreslím hend po příchodu domu. Paměť už moc neslouží a často tak Gerrýskovi kazím jinak krásné výkony.
Jinak vše při starém, Gerrýsek už značkuje, krásně hlídá, nějaké ty procházky chodíme, dovádíme a takové to domácí cvičení a drbání za oušky...

Zapomněl jsem příspěvek vystavit, takže to tu už dva týdny suším na disku. Tak alespoň přidám drobnou aktualitku - pravidelný agility kurz deseti lekcí byl zakončen neformálním závodem (vždy dané skupinky na dané hodině), tak tam Gerrýsek v konkurenci ostřílených čtyřech dalších pejsků, z čehož jsou dva (nebo tři?) závodící, skončil na krásném prvním místě :-) Šikulínek, měl svůj den. Jak bychom dopadli v konkurenci všech ostatních těžko říct, lektorka si časy psala, tak snad budou i nějaké souhrnné výsledky pro porovnání. Na dalších interních závodech cvičáku už budeme muset startovat v kategorii pokročilých :-( Nejbližší neofiko závody nás čekají už 25.6.2017.


19.4.2017-5.5.2017
Gerrýsek měl první narozeniny. Zároveň přejeme všechno nejlepší i všem jeho sourozencům z vrhu G. Gerrýskovi se daří velmi dobře, je stále veselý a spokojený a začíná lumpačit, jak na něj leze puberta. Už moc neroste, jeho výška se ustálila někde kolem 69cm v kohoutku a váží 42kg. Stále je velmi šikovný, ale začíná být pěkně paličatý a odmlouvavý, a když si postaví hlavu, tak s ním nikdo nic nezmůže. Ani za pamlsek. K tomu navíc začíná být rozmlsaný a pamlsky, které dřív hltal, tak o ně už ztrácí zájem. Stále chodíme na lekce poslušnosti, připravujeme se na zkoušky ZOP (základní ovladatelnost psa). Zkoušky se dělají celé bez pamlsků a to by asi Gerrýsek zatím nedal. Na obranách se Gerrýsek rozštěkal a dělá pokroky pomalu, ale za to na agility je za hvězdu. Zatím jsme byli na několika neoficiálních agility závodech pro začátečníky (oficiální závody jsou od 18 měsíců) a všude Gerrýsek slavil úspěchy. Z výstav si nosíme samé hezké posudky, i když než se posune mezi vítěze, tak nejspíš bude muset ještě trochu zesílit. Jinak je to fešák každým coulem a náš miláček.
Příspěvek jsem zapomněl vystavit, ikdyž jsem jej měl sepsaný, takže tu zmíním i pár dalších věcí, které následovaly.
Vlastně toho není mnoho. Chodíme na agility a na lekce poslužnosti/přípravy na zkoušky.
Udělali jsme si krásný prvomájový výlet na Petřín, počasí nám vyšlo a máme spousty pěkných fotek. Dali jsme si cukrovou vatu, Gerrýskovi moc chutnala.

10.4.2017-18.4.2017
Tento týden se toho událo docela dost, proto to raději sepíšeme teď než pak na něco zapomenout :-)
Gerrýsek se tento týden hodně činil. Prodloužený velikonoční víkend spousta lidí využilo k odpočinku, my jsme téměř veškerý čas "věnovali" Gerrýskovi. O víkendu jsme toho stihli opravdu hodně. Kromě dvou agility tréninků, obran a hovi-školky nás čekala naše první výstava v kategorii mladých (fotky na Rajčeti). Gerrýsek si z mezinárodní výstavy odnesl krásný posudek bez jediné výtky s hodnocením V (výborný), bohužel bez pořadí.
V kategorii byl Gerrýsek mezi nejmladšími a v podstatě to byla jediná připomínka paní rozhodčí, že ještě musí zesílit. Sice nechápu, jak to může být bráno jako nedostatek, protože ve svém věku (11 měsíců) určitě pes ještě nemůže být kompletně vyvinutý, přesto to spousta rozhodčí hodnotí jako nedostatek toho psa (viz např. některé mé "vzliky" z dřívějších štěněcích výstav, kde připomínky, že pes je štěně a nevypadá jako dospělý pes, jsou absolutně absurdní...).
Nicméně tedy znění posudku: pes výborně proporciálně stavěný, velmi hezká hlava, korektní horní linie, hrudník dobré hloubky a šířky, dobře zaúhlený, pěkný pohyb.
Nebyli jsme sami, kteří takto u paní rozhodčí dopadli. Bohužel jsem nestihl moc koukat po konkurentech, takže nevím, co paní rozhodčí přesně preferovala. Jen vím, že to určitě nebylo předvedení, které jsme měli moc hezké a byli jsme pochváleni za krásnou spolupráci pejska, poslušnost při prohlídce zoubků i za výstavní postoj. Proto nás pak hodně překvapilo, když jsme kruh opouštěli bez umístění.
Samozřejmě, že jsme na výstavě oběhli stánky s pamlsky a Gerrýsek si odvezl pěknou výslušku. V kruhu byl naprosto úžasný, ale pak mimo kruh, to abychom si pořídili nějaké tažné zařízení. Gerrýsek začal hrozně moc tahat za fenkama. Nenechá jedinou na pokoji a všude strká čumák. Naštěstí zatím jen zvědavě zkoumá a na fenečky nenaskakuje, ale obáváme se, že to co nevidět taky přijde. Na výstavě nás (jako vždy) zarazilo množství nesebraných výkalů v okolí výstavních hal (bohužel jsem do jednoho dárečku nechtíc šlápnul) a chování některých vystavovatelů (nejvíc nás asi překvapil úprk jedněch polských vystavovatelů, kteří projeli odchozí bránou bez zaplacení parkovného a hlídač za nimi běžel až na křižovatku a bránil jim v odjezdu vlastním tělem). Když někdo vystavuje, tak patrně ten pes pro něj něco znamená, dá nemalé peníze za výstavní poplatky, za benzín, věnuje tomu spoustu času a úsilí a pak po svém šampionovi ani ho*no nezvedne nebo chce na parkovném ušetřit procentuelně nevýznamnou část nákladů na výstavu. (Psí bobky a parkování mimo vyhrazená parkoviště jsou problém snad na všech výstavách a rozhodně to pak u nepejskařů na popularitě nepřidá.)
Velikonoční pondělí jsme strávili soutěžením. Zúčastnili jsme se neoficiálního agility závodu, třetího ročníku O velikonočního beránka, pořádaného v Praze Kateřinkách. Přihlášeno bylo 99 pejsků, nakonec soutěžilo asi o něco méně. Běžely se tři kategorie - tunelový běh pro štěňátka a úplné začátečníky, začátečnický běh a pak pokročilí. V každé kategorii byly skupiny S/M/L, které byly vyhodnoceny každá zvlášť. Navíc se v každé kategorii běžely dva parkury a vyhodnocoval se každý běh zvlášť v prvních třech pořadí. Takže pořadatel měl přichystáno 3(kategorie)*2(běhy)*3(velikosti)*3(pořadí) = 54 cen. Takže pokud by se na stupních vítězů pro oba běhy netočily stejná jména, tak by si cenu odneslo více než polovina zúčastněných. Potěšila nás dobrá organizace, kdy pořadatel vše srozumitelně vyhlašoval a řídil a výsledky byly ihned tištěné na nástěnce (viz fotky na Rajčeti). Bohužel počasí bylo aprílové, takže jsme pěkně profoukli, promokli a prostydli. Soutěž jsme opouštěli po vyhlášení začátečníků přibližně ve 13h a to se už přestavoval parkur pro pokročilé, kterým jsme opravdu nezáviděli, porotže se spustil pořádný slejvák, který vydržel až do večera.
Běželi jsme v kategorii začátečníci (tunelový běh byl pro pejsky do 18 měsíců, ale přecejen by to bylo škoda, nezkusit něco náročnějšího, když je Gerrýsek takový šikulka a asi by nám tam nějaká border kolie stejně utekla) ve velikosti L. Patrně jsme tam byli nejmladší a rozhodně jsme byli největší. Gerrýsek vlastně poprvé skákal na velikost L (ani na cvičáku jsme zatím tuto velikost nezkoušeli), takže poprvé a hned soutěžně. Začátečníci měli velikost L sice o 5 cm sníženou, ale i tak to bylo dost vysoké.
Podrobnosti o parametrech parkuru viz sekce "Výstavy a akce". První běh byl jumping, kde se jen skákalo a probíhalo tunely. Poprvé jsme se tu také setkali s překážkou "zeď". Tunely tu byly postaveny fikaně tak, že tvořili kříž, kdy všechny měly jeden konec na společném místě uprostřed a vybíhaly do všech světových stran. Tam jsem první běh Gerrýskovi skazil, když jsem zapomněl, do kterého tunelu vběhnout, když jsme se dostali na tuto křižovatku. Moje chyba nás stála umístění, mohli jsme být třetí, takto jsme se propadli na šesté místo. Tady je nutné podotknout, že ikdybych nezaváhal, tak i s čistým průběhem bychom byli třetí, takže ještě je potřeba, abych dost zrychlil. První dva pejsci byli o hodně rychlejší.
Hodně jsem si to vyčítal, protože jsem to Gerrýskovi skazil svojí chybou. Naštěstí v druhém běhu jsem už nezabloudil. Bohužel tam zas chyby nasbíral Gerrýsek. Schodil hned první (tj. i poslední) tyčku, což je vlastně výhoda, že jí už podruhé schodit nemůže a nemá za to druhou penalizaci, pak přeskočil nástupní zónu na Áčku (kdyby mohl, tak by snad přeskočil rovnou celé Áčko) a jednu tyčku pak podběhnul (tam mě hrozně zarazil, protože jsem honem rychle nevěděl, jestli se jí snažit opravit nebo běžet dál, jak je to počítané, ale naštěstí tyčku shodil ocáskem, takže nebyl co opravovat a běželi jsme dál). Panička bohužel nestihla nachystat foťák na první běh, takže nemáme ani fotku ani video a nakonec ani panička první běh vůbec neviděla, protože válčila s technikou. Na druhý běh už byla nachystaná, takže video máme - je na Gerrýskovo youtube kanálu, a i nějaké fotky parkuru a výsledků jsme na Rajče přihodili.
I přes ty chyby v druhém běhu jsme nakonec jako zázrakem skončili druzí. Chybovali totiž všichni. Gerrýsek dostal krásnou památeční medaili a velký míč (cca 25cm v průměru) ve tvaru tenisového mega míčku. S tím si Gerrýsek z počátku moc hrát nechtěl, byl na něj moc velký, ale nakonec ho začal prohánět. Akorát se ho snaží neustále zakousnout, což mu samozřejmě k velikosti míče moc dobře nejde. Snad si nevykloubí čelist :-)
Během tohoto týdne na cvičáku Gerrýsek poprvé pod dohledem reulerně zvednul nožičku a počůral strom. Bohužel jsem u toho nebyl, tuto čest měla panička, která ho zrovna venčila za cvičákem. Nicméně prozatím to je vyjímka a až na pár náznaků různě akrobatických pokusů o zvednutou nožičku ještě většinou čůrá Gerrýsek "na holčičku". Ono to ale přijde každým dnem. Jakmile začal s pokusy, tak za chvilku už jinak čůrat ani nebude.
Pro dnešek to je všechno a za týden jsme tu zas :-)


20.3.2017-9.4.2017
Raději sem hodím příspěvek i po třech týdnech, protože měsíc je moc dlouhá doba a já bych všechno zapomněl. A když už si to píšu průběžně, abych nezapomněl, tak to můžu rovnou zveřejnit:-)
Od posledně se výrazně zlepšilo počasí a až na pár deštivých dnů už můžeme trávit více času s Gerrýskem na zahradě při práci. Gerrýsek moc rád pomáhá úplně se vším. Strčí čumák všude a všechno musí prozkoumat, co zrovna děláme, aby mu náhodou něco neuteklo.
Samozřejmě stále chodíme na cvičáky, zdokonalujeme poslušnost, obrany, trénujeme přípravu na zkoušky a především agilitíme. Občas i zmokneme.
Jeden víkend jsme se byli opět podívat za pudlíky Káčou a Endim a na procházce po lesích a loukách se Gerrýsek náramně vyblbnul a proběhnul. Kolem Prahy tolik možností na procházky do přírody není jako v Českém lese, ale i tady se dá nějaká ta trasa naplánovat. V nejhorším se musí kousek někam popojet.
Začal nám pravidelný kurz agility, tvořený z deseti na sebe navazujících lekcí. Doufáme, že se dostaneme k tomu, abychom odstranili různé neduhy, jako např. příliš prudké nabíhání na Áčko a nedodržování sestupných zón. Překážky stále skáčeme na nejnižší velikost (takže je Gerry vlastně překračuje), není kam spěchat. Klouby se musí šetřit.
O víkendu v neděli po aprílu se konal závod cvičáku Hafbo, kde se nás sešla strašná kupa lidí a asi 30 pejsků. Bylo rozdělení do dvou kategorií - začátečníci a pokročilí, které se vyhodnotily zvlášť. Výškově se kategorie S,M,L hodnotily dohromady, ale každý mohl mít nastavenou výšku překážek tak, jak mu vyhovovala. Jako začátečníci jsme se vyhnuli slalomu a houpačce a i hodnocení bylo mírnější než u pokročilých. Tentokrát nás bylo v kagegorii více než v zimě, myslím že asi 11 nebo 15, nevím přesně. I přes chybičky, kdy Gerry na kladině přeskakoval sestupnou zónu, jsme nakonec titul ze zimy (těsně) obhájili a Gerry si odnesl zlato. Je to vlastně poprvé, kdy si i na sebe konečně něco vydělal, protože k výhře patřily mimo jiné i kredity na cvičení. A pak se pekly buřty :-) Gerrýsek svůj podíl také dostal.
Občas nás Gerry dokáže i pozlobit, když večer před spaním, když ho jdeme venčit, tak se ne a ne vyčůrat. On to do rána v pohodě vydrží, ale my to strovnáváme podle sebe a samozřejmě chceme, aby se mu lépe spalo a nad ránem to nemusel držet násilím. Ikdyž to je asi mylný předpoklad, protože kolikrát i ráno s venčením značně otálí a asi by vydržel ještě mnohem déle. Nicméně poslouchat by měl :-)
Rozhodli jsme se změnit značku granulí. S Maxíkem a do teď i s Gerrýskem jsme používali Royal Canin (junior maxi). Ale poslední várka, co jsme koupili, tak byla cítit trochu jinak než obvykle a taky se změnilo složení (změnila se tabulka dávkování). Nejlépe to vyhodnotil Gerrýsek, který o granulky už ani nebojuje. Sice je sní, ale jen proto, že jsou k dispozici. Když mu je schováme do krmítek (hračky, co se naplní granulemi a pejsek si musí dát práci je z nich vydolovat), tak už je ani nedoluje a raději počká od rána až do odpoledne, než se vrátíme z práce a vysypeme mu je. Nyní tedy budeme zkoušet BritCare a FitMin
Gerrýsek, ačkoliv má antiparazitický obojek, tak chytnul klíště na čumák. Neni se čemu divit, poslední dobou čmuchá opravdu hodně a všude. Čumák věčně zabořený v trávě. Na Maxíkovi obojek fungoval stoprocentně, ale u Gerrýska to teda moc nepomohlo. Klíště se stihlo hodně nasát a zavrtané bylo tak, že nešlo vytáhnout (ačkoliv na to máme dvě speciállní pinzety), nakonec klíště prasklo a pak se ho teprve podařilo vytáhnout. Snad celé, ikdyž kdo ví... Opět po něm zůstala boulička jako po prvním, co měl za uchem. Snad brzy splaskne.
Nakonec jsme přisypali i pár foteček na Rajče.


27.2.2017-19.3.2017
Ano, je to tak. Jsem lajdák :-( A veřejně se kaji.
Za poslední tři týdny se toho událo poměrně hodně zajímavého a já si ani nedělal poznámky, abych to mohl všechno nasdílet.
Dokonce jsem i vynechal týdenní vážení a měření. Naštěstí Gerrýsek už kulminuje ve všech parametrech, takže nám nic důležitého neuteklo. Nacházíme se v ustáleném stavu a postupné dospívání a mohutnění už jen maličko hýbe váhou. Rozměry zdají se býti již konstantní.
V hoviškolce nás a Gerrýska navštívila chovatelka, od které Gerrýska máme. To bylo radosti. Gerrýsek byl k nezastavení a rozdával pusinky jednu za druhou.
Bohužel se zrovna nepředvedl v nejlepším světle, protože daný víkend bylo hrozné vedro (okolo 17°C) a nejen na Gerrýska dopadla jarní únava. Neposlušnost byla celoplošná a všudypřítomná. Spíš než o neposlušnost se jednalo o laxnost a apatii (čti - Gerrýsek to měl na háku). Do toho jistě svým dílem přispěla i puberta (ačkoliv jí tedy Gerrýsek zvládá vyjímečně dobře). Byl to asi jeho nejhorší víkend co se poslušnosti týče a dokonce ani pamlsky ho moc nezajímaly. Naštěstí se rychle zmátořil, teploty opět klesly a další cvičáky už byly o poznání lepší.
Co se týče puberty, tak zatím se projevují dva hlavní znaky - Gerrýsek značkuje, sice stále ještě na holčičku, ale je schopný během hodinového cvičáku tu a tam učůrnout až pětkrát. Druhá věc je, že začal strkat čumák tam, kam nemá. Jakmile je na blízku fenečka, tak okamžitě má čumák u jejího zadku a je k neodtržení. Naštěstí na fenečky zatím nenaskakuje.
Připravujeme se na zkoušky, přidáváme náročnější cviky (doplnil jsem seznam povelů, který jsem trochu zanedbával) a trénujeme na agility závody (prozatím jen na neoficiální, oficiálních závodů se pejskové můžou účastnit až od 18ti měsíců, takže na přípravu na ostro zatím stále času dost).
Gerrýsek umí využít situace, jak už tu bylo mockrát zmíněno. K úlovku kostky másla, čokoládovým bonbónům, papírovým kapesníčkům a spoustě věcí, co jsem nezaznamenali, přidal minulý víkend i naší sobotní snídani, na kterou jsem se velmi těšili. Bohužel jsem v pátelk večer přijeli z nákupů po práci večer značně unavení a nákup jsme nechali v taškách na kuchyňské lince a nekladli jsme dostatek důrazu na úklid do nedostupných zón. Gerrýsek si tašku s nákupem v noci stáhnul z kuchyňské linky a měl noční pošušňáníčko v podobě půl kila koláčů. Dokázal si je zručně vybalit z igelitů a pochutnal si na dvou velkých tvarohových (každý 150g) a šesti svatebních (á 35g) tvarochových, jablečných, makových, povidlových a ořechových. V sobotu měl tedy dietku, ikdyž nějaké ty odměny na cvičáku dostával. Do misky jsme mu daly obaly od těch koláčů, aby mu došlo, proč tam nedostane granulky. Věděl moc dobře, co udělal a že se na něho zlobíme.
Základní ovladatelnost na dálku jako je sedni, lehni, vstaň a přivolání, jsme už zvládli, takže se posouváme dál. Začneme s ovládáním pohybu na dálku. Budeme mít pejska na dálkové ovládání :-) Začínáme s rozjezdem a zastavením na dálku. Vpravo a vlevo přidáme později. Aportování pochutin už zvládáme skvěle.
Pomalu začíná už sezóna výstav. Už jsme v kategorii "třída mladých". Teď o víkendu jsme byli na jedné menší nevážné výstavě/oříškiádě/sranda akci v Praze na Džbáně - Tlapkiáda. Počasí bylo celý týden skvělé a jak jinak, na víkend se totálně zkazilo. Takže jsme zmokli a promrzli na kost, ale i přesto jsme si to užili. Nebo alespoň Gerrýsek. Vystavili jsme se, zasoutěžili jsme si a zúčastnili jsme se pokusu o rekord - nejvíc psů s šátkem na jednom místě.
Výstava probíhala podle FCI skupin a posuzovali hosté a né renomovaní rozhodčí, takže šlo spíš o to si to užít. Nás v FCI II. štěňat (i skupiny byly jinak, než oficiální - štěňata zde byla do 12ti měsíců) bylo 5 psů tří různých plemen. Neběhalo se, neprobíhala prohlídka, nic, jen rozhodčí prošel kolem a vybral si pořadí - tak jsme se líbili na druhé místo.
Během dne probíhala spousta minisoutěží, tak jsme zjistili, co všechno Gerrýsek není - nebyl největší pes výstavy, ani nejmenší. Nebyl nejušatější, neměl nejdelší ani nejkratší ocásek. Nebyl nejbarevnější a nebyl ani nejchlupatější. Dokonce nebyl ani nejnaspeedovanější. Máme krásně vyváženého psa bez extrémů :-)
Během výstavy probíhala i soutěž Tlapkiáda, která sestávala z deseti stanovišť. Soutěž byla pojata vážně/nevážně, takže spousta pejsků získala plný počet bodů a vítěz se musel losovat. Při losování se dostalo i na nás (asi někde kolem desátého losování) a odnesli jsme si takové malinkaté fleecové přetahovadlo. V té době jsme měli už obejité prodejní stánky a v baťohu tři nová přetahovadla :-) takže se budeme moci skutečně hodně přetahovat.
Některá stanoviště byla za body, některá jen za účast. Soutěžilo se např. (nevím, jestli si vzpomenu na vše) v aportu rohlíku (tam jsme zazářili neskutečně, už to máme fakt zmáklé), nesněz piškoty, podlez psa nebo pes podleze tebe, předveď pět triků, stezka odvahy, průběh tunelem, základy poslušnosti, běh s míčkem na lžíci, hledání schovaného míčku (na desátou disciplínu si nemůžeme ani za nic vzpomenout....)
Na akci jsme si prohlédli a vyzkoušeli různé agility překážky, tedy hlavně pro zkrácení dlouhé chvíle a pro zahřátí, viděli jsme ukázky různých sportů pro pejsky (dog dancing, frisbee, nahánění/kutálení velkých míčů...), zkusili jsme si střelbu z biatlon pušky (nový sport - běhání se psem v různých obdobách) apood.
Na akci jsme se také zúčastnili tvorby nového českého rekordu v počtu psů s šátkem na jednom místě. Pokud jsem od pořadatelů dobře zaslechl, tak rekord se povedl s počtem 275 psů s šátkem kolem krku.
Domu jsme přijeli totálně vymrzlí a zmoklí a okamžitě jsme se uložili do peřin. Já jsem v noci ještě na pár hodin vstal, ale panička to zatáhla až do rána. Bylo to totálně vyčerpávající. I Gerrýsek spinkal jak zařezaný.
Aktualizujeme měření a vážení a nějaké resty z fotek z minula (Vánoce, Hovi školka + jedno video na youtube), z akce jen pár foteček... Podle návodu na granulích jsme mu srazili denní dávku z 600g na 530g granulí a projevilo se to i na váze, Gerrýsek nám trošinku zhubnul (o 0,3kg za 3 týdny). Gerrýsek papá moc rád, tkaže kdyby bylo potřeba, tak dostat váhu nahoru problém určitě nebude. Ve čtvrtek Gerrýskovi bude 11 měsíců, to určitě příspěvek psát nebudu, takže další příspěvek asi až po jeho prvních narozkách 23. dubna. Prozatím děkuju za přečtení a že na Gerrýska myslíte :-)


12.2.2017-26.2.2017
14 dní je fuč a Gerrýskovi je najednou 10 měsíců. Je to už pořádný chlapák. Na zahradě se pěkně rozštěkal a začíná štěkat na všechny a na všechno, takže ho musíme trochu krotit. Štěkot na povel stále ale ještě nejde.
Kromě toho trénujeme poslušnost, už bez problémů aportujeme dřevěnou aportovací činku a salám zatím je držíme nebo nosíme. Aport salámu se nám sice párkrát už povedl, ale rozhodně to ještě není zvládnuté. Gerrýsek ho sice nesežere, ale naopak ho vůbec neveme do pusy.
Na místním cvičáku je nedostatek instruktorů v podstatě pro jakoukoliv výuku, takže jsme se poohlíželi, kam bychom ještě mohli zajet. Našli jsme výcvik agility v nedalekém Ohrobci, tak jsme se tam byly prozatím jednou podívat (další lekce tam zatím nejsou vypsány). Hodina probíhala v koňské hale, takže kolem parkuru bylo rozeseto poměrně dost koňských "dobrot", před kterými jsme museli Gerrýska dobře hldat a celkově podestýlka nestála za moc a hrozně se v hale prášilo. Po hodině sprintování jsem měl plíce zanesené a vychrchlával jsem špínu celý večer. Jinak to ale bylo hodně super. Gerrýsek v novém neznámém prostředí reagoval skvěle. Agility v Hale jsme ještě necvičili a na jiném místě než tady u nás prozatím taky ne. Gerrýsek neudělal ani jednu chybu, a jen já jsem párkrát zazmatkoval, protože jsme hned zkoušeli nové postupy a trasy, které jsme zatím nedělali - např. proběhnutí za zády nebo obíhání a točení z tunelu na opačnou stranu, než kudy je ohyb tunelu. Taky jsme měli v parkuru zařazenou dálku, takže si Gerrýsek i pořádně hopnul.
Na nedělním parkuru ve známém prostředí byl Gerrýsek trochu víc otrlý a o to víc neposlušný. Přece nebude jako starý mazák poslouchat úplně na slovo, to dá rozum, ne? :-) Pro spestření jsme měli vlastně teprve podruhé v parkuru proskakovací kruh a tam to Gerrýskovi moc nešlo a dost často "proskočil" vedle kruhu. Jinak ale na pohodu :-) užíval si to maximálně a nejvíc ho samozřejmě bavily přestávky - jako malé dítě ve škole.
Jedna z nejoblíbenějších Gerrýskovo hraček je chrochtací plyšový bobr. Bohužel pískátko nějak přestalo chrochtat a gerrýska to neskutečně vytáčelo. Snažil se nám to říct, ale zatím toho ještě moc nenamluví, takže tu jen chodil s bobrem v puse a dělal "fňuk fňuk". Stále zkoušel dokola, jestli bobr chrochtat nezačne a bylo vidět, jak ho to rozčiluje nebo jak mu to je líto. Tak jsme mu za odměnu koupili ještě jednoho toho samého. Gerrýsek z něj měl takovou radost, že ho během pár hodin natrhnul a začal z něj cupovat výplň. Takže jsme mu ho museli hned obratem zabavit a bobr půjde na zašití. Čas od času jezdíme na návštěvu za mojí mamkou, kde si Gerrýsek může hrát s pudlíky Endym a Káčou, tak vždy s sebou bereme i potrhané plyšáky na opravu a maminka zašije :-)
Gerrýsek se jednu noc hodně nudil a rozkousal v obýváku nabíječku na mobil. Takže si připsal další stovku na účet škod, které bude muset splatit, až začne chodit do práce. Naštěstí to odnesl jen kabel s 5V a ne třeba prodlužka, kde by dostal pěkně naplno šlupku 230V.
Gerry začíná být pěkně vybíravý na jídlo, resp. pamlsky. Rozhodně to není všežravec, jako byl Maxík a už máme docela dobrý seznam věcí, kterých se nedotkne a nechá je bez povšimnutí ležet, popř. trvá i někoik dní až týdnů, než z dané věci začne trochu ukusovat v nouzi nejvyšší. Absolutní propadák jsou bůvolí kůže. Gerry se nedotkne kostí lisovaných ze stočených kůží, ani různých hraček, jako jsou např. botičky z tohoto materiálu. Přestal jíst dříve oblíbená králičí ouška a šlachy už ho taky nenadchnou. Prasečí nožičky ožvíkává několik dní a to jen tak z půlky nebo raději vůbec, někam je odnese a zahrabe a dříve oblíbené pařátky sice schroupe, ale až když už fakt není co jiného dělat. Prozatím bez problémů jsou různé žvejkací měkké pamlsky nebo psí keksíky, paštiky, granule apod. Jako top je na druhém konci kuře, šunka, sýr a různé zakázané věci :-)
V Hovi školce jsme začali chodit do pokročilých odrostlejších pejsků a pomalu se začínáme připravovat na zkoušky. Musíme dopilovat přesnost provádění určitých povelů, kde na Gerrýskovi je hodně vidět, že to je štěňátko a že to má tak trochu na háku :-) a že to dělá jen pro radost a nebo vůbec. Trochu přitvrdíme. Nejtěžší asi bude přechod na cvičení bez pamlsků, ale i to jednou musí nastat. Na výstavách, soutěžích a zkouškách to prostě s pamlsky nejde, tak už z Gerryho začneme vyrábět dospěláka a pamlsky trochu omezovat, resp. oddalovat odměny. Odměna určitě přijít musí, ale mělo by to být ideálně až na úplném konci.
Gerry je šikovný a chápavý, takže už např. neútočí na koště a konečně můžeme zametat i přímo okolo něj. Taky omezuje to štěkání doma, ikdyž to není ještě úplně ok a tak trochu si "bublá" a "poblafává" pod fousy. Občas mu to ujede a ještě i štěkne a opět jsme měli pokropené okno, když zrovna chlemtal vodu a usoudil, že by měl zaštěkat.
Gerrýsek, ač desetiměsíční, je stále neuvěřitelně mazlivý. Pro pomazlení si příjde a zcela zřetelně si o něj řekne žďuchnutím, prolezením mezi nohami, položením hlavy do klína nebo složením se k nohoum a vyvalením se na záda a hlavně vždy se u toho náramě tlemí.
V hlavním menu je nově odkaz na videa. Konečně jsem se k tomu dokopal, tak to tam budem sypat. Asi trochu s rozumem, zatím tam jsou tři videa ze cvičení z obran, ale je to na jedno brďo, takže to promažeme, necháme jen ukázkově to zajímavé, ať to nenudí a večer zkusím donahrát nějaké agility cvičení. Moc videí jsme nenatáčeli, takže zatím ani jiná nemáme. Ale časem bude všechno.... Jo a pár fotek ještě taky přidám, tak nezapomeňte na Rajče ;-)


16.1.2017-11.2.2017
Opět jsem trochu zachrápal, začež se omlouvám, takže se zpožděním dotlačím nějaké aktualizace.
Co jsme za poslední tři týdny stihli:
Pilně chodíme po cvičácích, to není nic nového, už je to taková trochu rutina. Trošičku na to hřešíme a i kvůli počasí trošičku zanedbáváme procházky. Ale komu by se chtělo brodit se rozbředlým blátem a rozčvachtanými závějemi? Gerrýskovi. Tomu ano. Takže mu občas tu radost dopřejeme, ikdyž jak říkám... nelítáme s ním teď po poli každý den. Ale dny se už pomalu prodlužují a za chvilku bude zase světlo i odpoledne po práci, tak to bude trochu příznivější. Poslední týden opět přituhlo a když je pod nulou, tak to je příjemnější než nějaká břečka těsně nad nulou.
Jinak Gerrýsek přes den už hlídá zahradu, takže má možnost se alespoň trošku vyblbnout. Do konce roku byl přes den doma, ale začínal už lumpačit a nechtěli jsme to riskovat, aby za tu dobu, co jsme v práci, nenadělal nějakou moc velkou škodu. Takhle to má zatím jen za pár stovek za krabičku na papírové kapesníky a nějakou tu dekoraci. Nábytek ho naštěstí nezaujal.
Jednou našel Gerrýsek v prostřed zahrady čtvrtku chleba, tak jsme měli trochu strach, jestli v tom není něčí zlý úmysl, protože jsme si nedokázali dost dobře vysvětlitl, odkud se tam vzal. Mohl ho tam hodit přes plot okolojdoucí tramp (za plotem za zahradou nám vede turistická stezka) nebo přihlouplý soused (?, takové variantě se mi snad ani nechce věřit, ale lidem do hlavy člověk nevidí) a nebo nějaký pták ten chleba někde vyhrabal na skládce a přiletěl si na něm pochutnat k nám na zahradu (občas u nás takhle nějací ptáci hodují... např. na balkoně nám havran nebo něco podobného posvačil nějakého menšího ptáka a měli jsme balkon plný krve a peří).
Ale to trochu odbočuji. Spátky ke Gerrýskovi. Ten doma už bez dohledu fakt být nemůže. Teda jakmile jsme doma, tak je tam s námi a přes noc taky ještě zůstává v obýváku, ale jakmile není pod dohledem, tak vymejšlí. Už několikrát ukradl nějaké věci ze stolu, např. krabici (naštěstí prázdnou) od Granka, pixlu (naštěstí prázdnou) od brambůrků, nějaké igelitové tašky a možná i něco, co jsme nepostřehli. Mít děti, tak by mohli ve škole používat otřepanou výmluvu, že jim úkol sežral pes.
Největší Gerryho úlovek byla asi zamražená kostka másla, kterou jsme měli na kuchyňské lince, aby povolila na pečení koláče. Tím si v podstatě přidal poměrně velký hřebíček do pomyslné rakve rozhodnutí, že přes den bude venku. Naštěstí jemu se venku líbí, to jen my o něj máme stále strach.
Gerrýsek se nám venku řádně rozštěkal, takže už je to skoro obtěžující. Po zmiňované stezce chodí docela dost lidí a Gerry hlídá. Hlídá poctivě a nahlas. Já bych se ho tedy bál. Bohužel má výhled i z obýváku, takže když někoho zmerčí, tak spustí a my se kolikrát tak lekneme, že to je pomalu na infarkt. Jak jsme ho stále přemoluvali ke štěkání, tak teď mu marně vysvětlujeme, že doma se neštěká. Posledně u HS portálu (velké posuvné prosklené dveře do zahrady), kde má pelech a misky na vodu a žrádlo, se zrovna občerstvoval. Gerry je velbloud. nebo alespoň kříženec psa a velblouda. No a jak si tak chlemtá tu vodu (zvládne i 2l najednou, když má chuť - nepochopitelné), tak najednou někoho zahlédl a s plnou drškou začal štěkat. V tu ránu jsme měli umyté celé sklo. Komplet poprskané do výšky i šířky přes jeden metr. Jak kdyby to postříkal slon chobotem. A najednou měl místo výheldu vodní clonu. Potůčky hezky stékaly z okna dolu a my mohli vytírat.
Naštěstí tedy začal štěkat i na obranách, ikdyž na povel to stále ještě nedává. Nicméně figurant ho už zvládá vydráždit. Když mu někdo nechce dát peška k zakousnutí, tak to se přece štěknout musí, to jo... ale jinak stále jen když se chce jemu :-) Z obran jsme pořídili video, tak pokud se k tomu dokopu, zkusím ho nějak nacpat na youtube. Ale raději nic neslibuju.
Dále jsme zvládli i agility závod. Bylo tam celkem 24 pejsků, 5 začátečníků (včetně nás) a 19 pokročilých až profíků. Mezi začátečníky jsme vyhráli, což nás samozřejmě hodně potěšilo. Ikdyž úplně bez chyby to nebylo a nevěděli jsme do poslední chvíle, jak dopadneme. Gerrýsek si totiž střihnul skok vysoký, resp. hluboký, když seskočil z vršku kladiny. Do té doby jsme jí totiž vůbec netrénovali, přešel jí jen párkrát na poslušnostech nebo v hovi školce. Tak od té doby jí trénujeme kdykoliv máme možnost, takže si jí 2-3x týdně cvičně přejde na každém cvičáku. V podstatě z ní seskočil jen poprvé a naposledy a zrovna v nejblbjěší možné době, když se to hodnotilo. Ani předtím ani potom už takovou blbost neudělal. Hlavně že se mu nic nestalo, přecejen to je vejška (1,2-1,3m) a on už je těžká váha (40kg +).
Gerry roste a stárne. Už mu je 3/4 roku fuč. Takže na výstavy už není dorost (6-9 měsíců), ale mladý (9-18 měsíců). Na poslušnosti jsme už přesedlali ze šťěňátek do dorostu a v Hovi školce pomalu začneme taky chodit mezi starší, kde se už cičí příprava na zkoušky. První hodina na Hafbo cvičáku zaměřená přímo na zkoušky nám byla bohužel zrušená, takže se už těšíme, až se konečně dočkáme. Moc se toho nevypisuje, není o to zas tak vehementní zájem.
Trochu další poslušnosti na vyšším levelu Gerrymu jen prospěje. Začíná to být pěkně vyčůraný puberťák a občas si nějaké povely zkouší přizpůsobovat. Je potřeba přísná důslednost, aby nezačal lemplovatět. Na cvičácích si oblíbil šikanu menších, resp. bojácnějších pejsků. On sám není agresor, ale jakmile se někde začne šikanovat, tak to bere jako super srandu a bezva příležitost na dorážení a vyštěkávání. Pokud si s ním jiný pejsek hraje, tak je to úplně v pohodě. Ale už je to velký tele a spousta pejsků má zprvu obavy a přistupují ke hře opatrně a se strachem a to ten náš lump bere jako impulz k tomu, aby začal provokovat. Možná jen chce pejska povzbudit a vydráždit, aby ho začal pronásledovat (Gerry hrozně rád zdrhá), ale tak to nefunguje. Požďuchovaný pejsek se bojí o to víc a Gerryho musíme hned začít odhánět, přestože jen na pejska poštěkává, protože z toho žádná hra nekouká a chudáci zaštěkaní pejsci. Naštěstí v žádné opravdové rvačce zatím nebyl. To by asi koukal, kdyby dostal od nějakého pejska pořádnou ťafku. S jeho oprsklostí a s tím, jak začneme chodit mezi starší pejsky, se asi brzy dočká.
Gerry je pravý puberťák. Teď měl asi 14 dní období, že měl úplné záseky. Prostě se zastavil a nevnímal. Koukal do blba, na nebe nebo do dálky před sebe a ignoroval všechno. I pamlsky před čumákem. Naštěstí (nebo spíš snad) to už odeznělo a poslední týden byl úplně v pohodě. Ale když se zasekne, tak nepomůže vůbec nic. Tak snad to byla jen chvilková indispozice a pruberťácký rozmar.
Gerrýsek je stále velmi mazlivý a vždy nás nadšeně vítá. Ale i když je úplně v klidu, tak si moc rád a často přijde pro pomazlení a přitulení. Je to náš nunísek. Maxík byl o něco odtažitější a musel mít mazlivou náladu, abyhom se s ním mohli pomazlit, jinak byl spíš takový flegmouš, co raději ležel kousek stranou. Gerrýsek by se nám naopak nejraději vecpal všude, na sedačku, v autě k nám (ještě že je přikšírovaný), a když nemůže, tak alespoň se nám proplete mezi nohama nebo se o nás alespoň opře. Když přicházíme do obýváku, vždy nás už očekává u dveří, což poznáme podle světla, které je na chodbě na čidlo a on ho přes dveře rozsvítí už jakmile jen jdeme po schodech z patra dolů.
Teď toho moc v plánu nemáme. Dvoudenní výstavu v Brně jsme protentokrát vynechali a do Ostravy a Budějovic v dubnu taky nepojedeme. V dubnu nás čeká Mezinárodní výstava psů Praha a další akce už budeme plánovat v lepší dojezdové vzdálenosti. Jak jsme s Gerrýskem obráželi všechny možné i nemožné výstavy ve štěňátkách a dorostu, tak to bylo celkem vyčerpávající. Určitě pojedeme do Mladé Boleslavi a nejspíš Litoměřice a možná Klatovy. Když bude nálada, tak zkusíme i Brno, ale to je hrozná štreka (ne tak hrozná, ale mě to vždy oddělá na celý víkend). Kromě výstav bychom i rádi nějaké další soutěže a možná i zkoušky. Prostě jak to půjde a jaké budou možnosti. Prozatím by to bylo vše a zase za pár týdnů se ozveme.


19.12.2016-15.1.2017
Po měsíci jsem se dokopal napsat pár řádek aktualit. Je to docela fuška, psát takhle po půlnoci, ale už je to ostuda, takhle dlouho o Gerrýskovi nedat vědět.
Za ten měsíc se toho stalo hodně a určitě na spousty věcí zapomenu, ale snad to nejdůležitější tu padne.
Především jsou nové fotečky na Rajčeti, to bývá asi to nejzajímavější. Aktualizovány váhy, rozměry, výstavy...
Gerrýsek zpomaluje tempo růstu i přibírání na váze a pomalu se začíná ustalovat. Vypadá to, že rozměrově padne přesně do předepsaných mezí.
A teď tedy pár příhod ze života. Vánoční čas byl nečas, že by ani psa nevyhnal a tak jsme ho (jako doposud) nevyhnali a nechali jsme ho doma. Protože to je pejsek spořádaný, tak jsme si nedělali obavy, že by nám hrozilo to, čeho je plný internet, a sice že by se Gerrýsek pustil do vánočního stromečku. Takže nazdobený nastrojený stromeček dělal celý týden mezi svátky Gerrýskovi v obýváku společnost, zatímco my jsme chodili do práce. Gerrýsek je opravdu rozumný a poslušný a stromečku se ani nedotkl. Pro jistotu jsme měli jen plastové bezpečnostní Ikea vánoční ozdoby, které jsou dobré třeba pro kojence, že jednak nejsou křehké a i při rozbití nedělají ostré hrany a neřežou.
Gerrýsek je pašák a není potřeba šetřit pochvalami. V sobotu na Silvestra jsme dopoledne ještě na dvě hodinky zmizeli na nákup pro suroviny na chlebíčky, jednohubky a tak a čekal nás společný víkend s Gerrýskem i stromečkem pod dohledem. Gerýsek, pašák jeden, poté, co se celý týden stromečku nedotknul, ho stihl za ty dvě hodiny očesat. Škoda činila asi tři rozemleté ozdoby a stromeček naaranžovaný do pozice slavné věže v Pizze.
Za odměnu další pracovní den strávil Gerrýsek venku, aby ho přešli roupy. Pro Gerrýska to trest nebyl, očividně si to užil víc než nudu v obýváku, akorát není venku zvyklý spát (přestože má k dispozici zateplenou boudu s ložnicí a předsíní, vystlanou voňavým senem), takže byl parádně unavený a zbytek dne nám prospal. Tak jsme ho opět nechali (a necháváme) doma a pryč šel stromeček. Do chodby a ještě další víkend zpět do obýváku, abychom drželi tradici alespoň do tří králů.
K Vánocům jsem dostal pytlík čokoládových bonbonů - kuliček. Připravil jsem si je ráno vedle batohu, že je vezmu do práce, pak jsme šli s Gerrýskem chystat snídani, jako vždy - namíchat vitamíny a doplňky, u toho Gerrýsek nikdy nesmí chybět, pak Gerrýsek dostane tu šlichtu :-) a já jdu umýt misku, ve které to rozmíchávám. Většinou stihnu přijít tak, že ještě vylízává misku a po incidentu jsme odzkoušeli, že po zhltnutí snídaně do mého návratu má Gerrýsek v obýváku max. 20s. Tehdy za tu dobu stihnul popadnout pytlík bonbonů a schovat je.
Takže jsem si nachystal věci k odchodu a odešel bez bonbonů, na kterých si Gerrýsek následně během dne pochutnával. Měli jsme o něj celkem strach, protože pejsci čokoládu nesmí, je to pro ně jed, ale naštěstí se to obešlo bez zdravotních komplikací. Gerrýsek měl dvoje kakání o poznání čokoládovější než je u něj zvykem a v druhé dávce byla i nálož nerozkousaných mandlí. Je to podruhé v životě, co se dostal k čokoládě. Budeme doufat, že naposled.
Gerrýsek skvěle ovládá povel "Na místo". Bez omylu vždy zamíří do jednoho z pelíšků, který má pode něj zrovna výhodnější pozici k tomu, co se má stát. Takže buď blíž k miskám na žrádlo a nebo ke kuchyni. Párkrát se nám ale už stalo, že při povelu "Na místo" zamířil úplně bez zaváhání do patra :-) Asi někdy zkusíme, jestli by se mu tam nelíbilo třeba přes noc. Ale to musíme trochu důkladněji poklidit, aby v dosahu nezůstalo nic, co by mohl zlikvidovat. Jinak bez dozoru Gerrýsek nemá volný pohyb po domě povolen.
Gerrýskovi se moc líbí sníh a hrozně rád si lehá do čerstvého, měkkého. Je vidět, že mu kožíšek funguje a ochlazení je super. Rád v něm ryje čumákem, ale například na rozdíl od Maxíka, do závějí bezhlavě neskáče.
Jak jsem psal, venku má Gerrýsek luxusní boudu, ale protože to je pes domácí, téměř gaučový, tak boudu nevyužívá. Boudu nám začala využívat sousedovic kočka, takže jsme museli upgradovat a dodělat k boudě dveře, aby si tam nezvykla příliš. Jednou se tam potkali a prozatím jsem měl strach spíš o Gerrýska, který si chtěl s kočičkou hrát, ale ta zahnaná v boudě do kouta velmi nepříjemně sičela, prskala a sekala drápky (bouda má odklápěcí střechu, takže jsem hned šel očíhnout, co se tam děje a jen těžko jsem Gerrýska odvolával).
Při dlouhých chvílích trénujeme na nejobtížnější disciplínu Srandazávodu - aportování buřta. Metod a postupů je spousta a je to cesta dlouhá a obtížná. Ale máme na to celý rok :-) Snad to zvládneme. Zatím jsme několikrát museli udělat "krok zpět", protože některé věci si Gerrýsek vyložil po svém a pohozené pochoutky odmítá brát do pusy úplně, protože jsou zakázané.... Tak co by se obtěžoval je někam nosit :-) Je to pro pejska hodně složité na pochopení, takže pomalu, pomalu, pomalu...
Byli jsme na první letošní výstavě, poslední Gerrýskovo výstavě v kategorii Dorostu. Posudek je v sekci výstav. Hanácká výstava v Brně byla, co se počtu pejsků týče, velmi vydatná. V kategorii jsme byli tři pejskové. Posuzoval nás stejný rozhodčí jako na předchozí výstavě a posudek byl téměř totožný, což bereme jako dobré znamení a svědčí to i o konzistentním posuzování rozhodčím. Hned po nástupu měl rozhodčí jasno, jak nám na konci řekl, protože Gerrýsek byl jediný poslušný, dokázal stát ve výstavním postoji, nechal se prohlídnout a byl klidný. Bohužel, co jsme netušili, že to je také první výstava, kde nás Gerrýsek totálně vypeče. Výstava probíhala v rychlém tempu - nástup, jedno kolečko, prohlídka rozhodčím, sepsání posudků, závěrečné kolečko. Žádné individuální běhání od rozhodčího a k rozhodčímu atp. No a po sepsání posudků jsme nebyli schopni závěrečné kolečko doběhnout. Gerrýsek se "seknul", totálně se šprajcnul a totálně odmítal běžet dál. Jsme zvyklí předvádět na výstavním vodítku - tenké volné tkaničce - a na té neutáhneme vůbec nic. To není vodítko. Takže mu okamžitě sklouzlo z krku. Naštěstí byl Gerrýsek fakt šprajcnutý a ne že by vzal roha. Něčeho se bál, ale přitom nikde nic nebylo vidět. Ikdyž jsem mu vodítko rychle nasadil zpět, tak proti jeho protestu jsem ho nedokázal vodítkem táhnout. Takže jsme se s velkou námahou dobelhali do konce kolečka a rozhodčí kostatoval, že je to hrozná škoda, že to vypadalo, že jako jedinej poslouchá, ale že když nedoběhl, tak ať zůstaneme už na konci fronty (na třetím místě) a že si ho máme lépe vycvičit (z jeho pohledu to byl snadný soud, ale vycvičenějšího pejska byste těžko našli). Až po odchodu z kruho (také značně problematickém, zasekávacím) jsme po konzultaci s kolegy z branže zjistili, co se děje. Výstavištem (halou) vedly v rovnoběžných, asi tak pětimetrových rozestupech kanály přes celou halu. Asi pro různé elektroinstalace apod. V betonové hale tunely přikryté plechovými dutými prkny, aby se daly kdykoliv kdekoliv snadno odkrýt. Na fotkách jsou jasně patrné. Já je neviděl. Gerrýsek je viděl i přes koberec vytyčující výstavní kruh. Pro Gerrýska nepřekonatelná psychologická bariera. Kdybychom po příchodu nezapluli ke kruhu a nečekali, než na nás přijde řada, ale třeba se po hale prošli, třeba bychom na to přišli. Samozřejmě jsme nemohli odjet dřív, než jsme Gerrýska přes tyto výplně naučili chodit a poznal, že to je bezpečné a nic mu nehrozí. Trvalo to asi pět minut a asi desetkrát sem a tam. Panická hrůza opadla a pak jsme už mohli projít halu dokola kolem stánků s mlskama, kterých Gerrýskovi vždy hojně nakoupíme. Sice se při přechodech příkopů choval ostražitě, ale už se neblokoval a ani neprotestoval a nejančil. Hrozná škoda. Ale to se prostě občas stane. Máme radost alespoň z toho, že jsme přišli na to, čím to bylo a že jsme to odbourali. Kdyby nám to nebylo kolegy prozrazeno, tak by nás to hrozně zžíralo.
Pak tu máme na závěr nějaké úspěchy. Gerrýsek prozatím neumí štěkat na povel a doteď štěkal jen velmi málo a jen ve dvou situacích - na pejska, který si už nechce hrát nebo se ho bojí, tak aby ho vydráždil ke hře (ačkoliv to má za následek, že bojící pejsek se bojí ještě víc a nehrací pes je akorát nevrlý) a na podezřelé lidi, tj. za tmy na všechny a za světla na ty, co se dobývají do auta (alespoň z jeho pohledu, když to vypadá, že chtějí dovnitř, tak je musí odehnat).
No a na posledních dvou cvičácích obran jsme toho využili a figurant rozštěkal Gerrýska v autě (předtím se to nepovedlo, protože to byl kamarád, ale teď byla delší odmlka mezi cvičáky) a na posledních obranác už poprvé štěkal vydrážděný na "kořist" - kůže a pak pešek. Super. Jednou se povedlo už i štěkání na povel, ale to bylo spíš tak, že na Gerrýskovi bylo vidět, že chce štěkat na skupinku v dáli procházejících turistů, tak jsem mu dal povel a on si na ně štěknul, ale i to se počítá :-)
Další úspěch byl úplně na závěr, asi před půl hodinou. Gerrýsek má spousty hraček, opravdu hodně, asi kolem třiceti. Má na ně v obýváku bednu a každou z těch hraček umí aportovat. Každou z těch hraček má rád a umí si s ní hrát. O každou z těch hraček se rád přetahuje. Každou hračku umí na povel přinést, podat a nebo odnést a "uklidit" do bedny. Úplně každou až na jednu vyjímku. Žlutý míček. Tento míček je úplně normální gumový žlutý míček. Je to super míček, je měkký, celo plno gumový, takže těžký, dobře skáče a je s ním spousty srandy. Ne ale pro Gerrýska. Musím dodat, že to je zděděný míček po Maxíkovi, ale po Maxíkovi má i pár jiných zděděných hraček a s těmi problém nemá. Tohoto míčku se ale nedotkne. Když ho namotivuju ostatníma hračkama a aportujeme všechno možné, tak pak mu hodím tento míček, tak se za ním rozběhne a jakmile zjistí, že to je TENHLE míček, tak se znechutí a už si ani nechce hrát. Ani s jinejma hračkama a jde trucovat. Míček odmítá vzít do pusy. Když mu ho urputným přemlouváním do pusy vložím, okamžitě ho vyplivne. Míček jsem několikrát umýval, jestli není nějaký divný, ale určitě není. Promačkával jsem ho, jestli v něm není něco zabodnutého a třeba proto vůči němu Gerrýsek má averzi a taky nic... No a teď jsme vyndali pařenici a sýr je pro Gerrýska prostě něco neodolatelně dobrého. Přesto jsem se marně pokoušel ho přesvědčit, aby mi míček přinesl. Po dlouhé rozvaze a trucování mi začal nosit ostatní hračky. Takže mi přinesl kachnu, druhý míček, hadr, krmítko, prkýnko na hlodání, plyšovou kočičku nebo sovičku nebo co to je za zvíře a když už na podlaze nic dalšího nebylo, tak pak se konečně odhodlal a sám od sebe přinesl i žlutý míček. Dostal ohromnou pochvalu celý zbytek pařenice a šel spát :-)
Dobrou noc!


28.11.-18.12.2016
Tma zahalila krajinu a chladné temno se vkrádá do všech zákoutí zahrady. Sychravé počasí okolo nuly, rozbahněné cestičky, stálé mokro, vlhká zima a mlžný opar střídaný studenými dešti se staly pravidlem posledního měsíce. Toto depresivní počasí podtrhuje umlousanou náladu a věčnou únavu, kdy stereotyp narušují jen cvičáky a vycházky. Z nějakého důvodu to ale vůbec nepůsobí na Gerrýska, který je nonstop vysmátý a veselý a dokáže skotačit i v počasí, že by psa nevyhnal. Takové počasí má možná dokonce nejraději.
Nějak se nám rozvíjí stereotyp a není moc o čem psát, takže přejdeme na ± měsíční hlášení. Ono to bude asi stačit ;-)
Rekapitulace cvičáků za poslední tři týdny: 6x poslušnost, 6x agility, 1x obrany (těch je nějak málo... stále se nám nedaří Gerrýska rozštěkat na povel, ani nijak jinak. Štěká jen za tmy na bubáky a při hlídání v autě na cizí lidi) a 1x sranda soutěž v Hovi školce.
Gerrýsek stále čůrá na holčičku, přestože mu už táhne na osmý měsíc. Maxík začal nožičku zvedat v šesti měsících. Tak snad to Gerrýska taky časem napadne. Nemá tolik možností na odkoukání, co měl Maxík na sídlišti. Jendou nožičku při čůrání zvednul - bohužel přední. Vypadalo to velmi legračně.
Jak je tma, tak večer na venčení na zahradu chodíme s baterkou. Když pršelo, zalezl jsem si do kotce (který máme jen na okrasu a na trénování povelu "do boudy") a svítil jsem Gerrýskovi na konání potřeby. Když měl hotovo, tak mě začal na zahradě zběsile hledat, panicky pobíhal a vůbec mu nevadilo,l že celou dobu mu svítím na cestu. Vůbec ho nenapadlo spojit si světlo baterky s tím, kde by mě měl asi hledat :-) musel jsem na něj zavolat, truhlík jeden.
Na obranách jsme zkoušeli Gerrýska rozštěkat. Chtělijsme využít toho, že Gerrýsek štěká na cizí lidi dobývající se do auta (prodejci parkovacích lístků, policejní kontroly apod.). Figurant na obranách mě začal naoko mlátit skrz okýnko, co to s Gerrýskem udělá a nic... ani když mě začal mlátit doopravdy. Gerrýskovi bylo jedno, že dostávám na budku. Ještě jsme zkoušeli strašení zpoza boudy skoro cizím člověkem - majitelem jiného psa na cvičáku, ale Gerrýska jsme neoblafli. Nepomáhá ani strašení ani přepadnutí ze zálohy, pokud se jedná o lidi, které zná. Štěká se jen za tmy a výhradně na cizí lidi.... nebo listí či igelitky, se kterými si pohrává vítr.
Ještě bych měl vysvětlit výpadek v tabulce měření/vážení. To je čistě moje vina. Došla nám kapacita váhy. Když se vážíme dohromady, já s Gerrym v náručí, tak už váha nestíhá. Jestli ho chceme vážit pravidelně, tak budu muset hubnout rychleji než on přibírá. Přičemž Gerrýsek má už tři týdny náskok, tak to moc růžově nevidím. Hrubý odhad bude teď okolo 36-37 Kg. Zkusil jsem vážení na dvou vahách jako s Maxíkem, ale moc to nešlo. Nicméně alespoň měřit jsem mohl. Pro to nemám už vůbec žádnou omluvu/výmluvu. Snad jen tu, že Gerrýsek přecejen už nemá moc kam růst :-) Gerrýsek se naštěstí na dvě váhy nechá postavit a stojí krásně klidně ve výstavním postoji, takže se bude vážit už sám :-) Možná ho časem naučíme stát na jedné váze, ale to je už dost akromatický výkon, tak uvidíme.
S rokem 2016 jsme se v Hovi školce rozloučili "Sranda závodem". Sešlo se víc plemen pejsků, nejen hovníci. Počasí, ikdyž chladné, tak se vydařilo a nepršelo, bahno nebylo. Soutěžilo se v přivolání v sedě v masce, v aportu buřta a v překážkové dráze. Všichni se dobře bavili a bylo to důstojné zakončení krásného a úspěšného roku. Nechybělo občerstvení a pohoštění. Pořadatelé slíbili soutěže do příště vypilovat, přecejen je těžké něco takového zorganizovat hned napoprvé bezvadně. Dopilování bude spočívat ve zpřísnění :-) Teď bylo povoleno v podstatě vše :-) Ale pokud jde o zábavu, tak není důvod klást příliš velké restrikce. Přivolání v masce zvládli všichni pejsci, odstrašující účinek masky čerta se nekonal a poloha v sedě pejsky taky nezaskočila. Nejrychlejší pejsci dokázali přiběhnout okolo 4s, couravý Gerrýsek to měl asi tak za 6,6s a jen pár pejsků otálelo, takže tady se velmi těžko hodnotilo, když to pejsci měli na jedničku časy byly tak těsně u sebe. Disciplínu překážkovou dráhu měli pejsci zákeřně ztíženou rozsypanými buřty po trase. Tam by časy byly taky plus mínus u všech pejsků stejné, ale záludnost spočívala v proběhnutí tunelu, kde se spousta pejsků zasekla na odpočinku a dokrmení se. Gerrýsek naštěstí celou trasu prosvištěl a pokud vím, tak skončil s nejlepším časem 18s. Bohužel ani to mu nestačilo, aby se vyhoupnul na bednu (mezi první tři pejsky). Asi na přivolání ztratil tolik, že už to nešlo nijak dohnat(?). Nejzábavnější disciplína bylo aportování buřta. Tam byl úspěšný jen jeden jediný pejsek, který dokázal buřtíka donést zpět neporušený. Byl to malý vlčáček a nikdo by to nečekal. Ostatní pejskové, ačkoliv se paničky a páníčkové snažili sebevíc, tak kýžený aoprt přinést nedokázali. Ani kousek. I pro pejsky to byla ohromná zábava. Zakončilo se to tím, že pejskové hromadně luxovali zbytky rozházených buřtů po cvičišti. Na oběd jsme již byli doma a všichni jsme totálně odpadli :-)
Nové fotky jsou na Rajčeti. Ze závodu i ostatní. Ty ostatní musím ještě doplnit, potahat a donahrát, tak prosím kdyžtak o chvilku strpení, všechno bude.


21.11.-27.11.2016
Gerrýsek oslavil 7 měsíců!
Gerrýsek nám krásně roste, resp. mohutní. Do výšky už moc nevytahuje, naštěstí, ale ostatní rozměry včetně váhy stále stoupají. Na výšku určitě ještě nějaký ten centimetr přibude, ale nevypadá to, že by nám přerostl standard plemene, jako Maxíček.
Z Gerrýska se stává pořádný chlapák a lidé si ho pamatují. Kdo ho nevidí 14 dní, tak pro toho Gerrýsek ještě stále roste závratnou rychlostí, ostatní konstatují, jak hezky mohutní a hodně často mu chválí krásnou srst. Ještě aby se mu neblýskala, když kazdé ráno dostává do granulek i řádnou porci lososového oleje (plus další vitamínky). Ještě lepší je prý pupálkový olej, ale ten jsme porzatím nezkoušeli.
S Gerrýskem stále cvičíme, jak poslušnost, tak agility. Na agility tento týden Gerrýsek prvně zkusil proskakování kruhem - paráda. Šlo mu to bez jediného zaváhání a chybyčky. Nebylo nutno nic vysvětlovat. Trochu vysvětlování bude ale asi potřeba na slalomu, kde je potřeba ho důsledně naváděta sám od sebe ještě neví, co má dělat. Nejlepší je zakousnout se do páníčkovo ruky a nechat se slalomem protáhnout. Dneska mi pěkně pohmoždil palec, prevít. Skoro jsem pak nemohl doma odemknout. Syčák jeden. Rádi bychom zařadili i stopy, ale to chce trochu víc času a světla po práci, takže asi až od jara. Základy od čtverce, čtverečku, až po krátké stopy cca do 10m Gerrýsek má a hezky zvládal, ale přes zimu asi zapomene. Uvidíme. U stop to není úplně až tak o cvičáku, ale o individuálním věnování se pejskovi a bohužel v okolí není žádný vhodný plácek a asi budeme muset někam dojíždět a to se nedá za tmy.
Po delší odmlce jsme měli opět obrany, kde bylo poznat, že Gerrýskovi hodně zesílil skus. Bohužel se nám ho nedaří stále rozštěkat a to ani když ze sebe figurant dělá bubáka schovaného za boudou apod. Gerrýsek štěkat umí, na podeszřelé a cizí věci za tmy, na výběrčí parkovného, kteří se podezřele naklání okýnkem do auta, na pejsky, kteří si nechtějí hrát a ignorují ho a na... no to je vlastně všechno. Štěká jen v těchto situacích a "osvědčené" triky na rozštěkání na něj nefungují, hned je prokoukne. Zkusili jsme i uvázání na cvičáku u stromu a schování se za boudu. Už za tmy. A nic. Ani lektorka ho nedokázala rozštěkat. Proč by taky na ní štěkal, když jí zná :-)
Gerrýsek krásně už umí ovladatelnost na dálku - sedni, lehni, vstaň. Zatím trénujeme doma, cca na 5 metrů. Venku to bude asi něco jiného a s rušivkama pak úplně jiná kategorie, tak to budem prohlubovat. No a dál máme v plánu zdokonalit couvání, aby to bylo i bez navádění pamlskem a začneme s plazením. To šlo Gerrýskovi lépe venku v bahně než doma na podlaze, kde se moc plazit nechce. To není ta pravá zábava.
Ještě jsme měli v plánu po půlročním odčervení pokračovat už v půlročních intervalech, ale vzhledem k tomu, že sousedovic kočička je u nás pečená vařená a v písku nechává poklady, které Gerrýsek občas uloupí, tak prozatím do jednoho roku zůstaneme u měsíčních intervalů a na půlroční přejdeme až v jednom roce.
Taky u sebe pozorujeme trochu lenivost a s tím, jak opadly výstavy, tak opadla intenzita vyčesávání. Takže náš gaučák Gerrýsek je takový malý bahňuláček a na gauč ho už nepouštíme. Asi si dneska pustíme nějakou pohádku a u toho ho řádně vyčešeme. Musíme taky začít s nácvikem nošení náhubku. U Gerryho to nebude problém, je strašně moc hodný a v podstatě by strpěl asi všechno, co bychom mu nakázali. Ví, že mu nijak neubližujeme a když po něm něco nepříjemného chceme, že to prostě musí být, že to má nějaký důvod. Takže jdeme na to - pohádka, náhubek a vyčesat.


14.11.-20.11.2016
Kapitánův denník. Týden třicátý. Počasí pod psa. Teploty okolo nuly.
Ráno jsme se rozhodli vyjít na zahradu. Venku pršelo a byla tma. Vevnitř taky byla tma, ale alespoň tu nepršelo.
Přízemní průzkumník Gerry se rozhold vypustit náklad metabolických produktů a zaujal obloukovitou polohu snožmo. Bylo to někdy za svítání, protože zrovna začalo svítat. To jsme poznali podle vycházejícícho Slunce. Slunce mohlo taky zapadat, ale to by bylo napřed světlo a až pak tma. Teď to bylo ale naopak. Podle toho jsme poznali, že je ráno....
Další poznámky v kapitánově denníku jsou již nečitelné, stránky jsou rozmoklé a potrhané od nějakého živočicha, patrně od psa. Proto se už patrně nikdy nedozvíme, jak to bylo dál s hrdinným přízemním průzkumníkem Gerrym a jak dopadla jeho slavná dobrodružství v zahradní oblasti číslo jedna.
Týden nám rozdělil vejpůl státní svátek, kde jsme měli naplánované cvičáky, ale bohužel byly zrušeny a nebo již plně obsazeny. Takže jsme zvládli jen jednou poslušnost, po dlouhé době opět v sobotu Hovi školku (když už nejsou ty výstavy...) a v neděli dvojkombinaci v poledne agility a odpoledne pak poslušnost.
Gerrýsek se nám doma přes den trochu nudil, tak se pustil do odložených věci (nepořádku) vedle krbu a udělal z toho ještě větší nepořádek a věci na vyhození. Začíná se mu pěkně navyšovat účet za zničené věci. Jsme moc zvědaví, jak to udělá, aby nám tu škodu zaplatil. Naštěstí nábytku se zatím ani nedotknul a ani zdi, futra od dveří a další vybavení ho nezajímají. Jinde to mají nákladnější. U nás se zatím škody do tisícovky vejdou. Gerrýsek si umí vybírat :-) například sežraná čajová svíčka za pět korun spíš vzbudí obavy o jeho zažívání než o to, jakou škodu udělal.


31.10.-13.11.2016
Po dopočinkovém týdnu jsme měli další odpočikový týden :-) na jehož konci jsme absolvovali poslední letošní výstavu - I. Oblastní svatomartinská výstava psů, Mladá Boleslav. V kategorii dorostu jsme byli přihlášení dva pejsci, ale druhý pejsek se boužel nedostavil, tak to Gerrýsek získal bez boje (VN1). Rozhodčímu se moc líbil, posudek je v sekci výstav. Bohužel teploty panovaly celý den okolo nuly a výstava našeho kruhu probíhala venku, takže jsme po posouzení v 11h nevydrželi do odpoledních hodin na soutěž o nejhedčího dorosta výstavy (odhadem tak ve 14h). Přestože tentokrát by Gerrýsek nějakou šanci měl (čekání vzdala většina lidí posouzených v první půlce a tuto soutěž by posuzoval stejný rozhodčí co posuzoval naší kategorii a jen chválil), tak než to odmarodit, tak jsme hodili flintu do žita.
Jinak chodíme stále pravidelně na cvičáky, začali jsme se s paničkou střídat na agility, aby si i panička zaběhala a Gerrýsek se naučil poslouchat i paničku. Za tyto poslední dva týdny jsme zvládli 4x agility, 4x poslušnost a jednou obrany. Venku už pořádně přituhuje a začíná to být dost náročné a promrzáme. Gerrýskovi je hej, tomu se to líbí.
Taky jsme si užili první sníh, ikdyž jen tři dny a ve skromnějším provedení. Gerrýsek je ze sněhu nadšený a radostí dováděl a běhal sem a tam, když jsme ho na sníh na zahradu pustili. Moc mu chutná a rád se v něm i chladí a válí.
Teď už nás toho moc do konce roku nečeká. Další výstavy jsou až v 2017 a cvičáků taky asi trochu ubude. Záleží na počasí. Budeme nabírat síly a trochu jsme poslední dobou zanedbali přidávání nových povelů. Ty stávající sice poctivě procvičujeme, ale je potřeba nezakrnět a trochu se pošoupnout zas o kousek dál. I doma v bačkorách se dá s pejskem pracovat.


24.10.-30.10.2016
Gerrýsek se nám nenápadně překulil z kategorie štěňat do dorostu. Je to mazlíček a šikulínek. Krásně se nám vyvýjí a roste, hezky poslouchá, někdy až neuvěřitelně vzorně. Jindy je zas trošinku paličák :-) ale jen občas.
Z kraje týdne skolila paničku nějaká lehčí virózka, v úterý a ve středu to pak padlo na Gerrýska, neměl moc chuť k jídlu a byl posmutnělý, možná s teplotkou (dle pokynu veterináře jsme zachovávali co největí klid v teple) a na víkend už oboum bylo lépe, hlavně Gerýskovi, který už v pátek skotačil. O víkendu to ale dolehlo na páníčka. Takže ten byl na dvoudenní výstavě v Praze úplně vyřízený. Naštěstí jsme všichni přežili a teď si lebedíme a užíváme poslední volné víkendové chvilky.
Z cvičáků jsme tento týden zvládli jen jednou poslušnost a jednou agility a opáčko na výstavy. Jak jsem už psal, měli jsme to spíš odpočinkové, abychom nabrali síly. Boj se sychravým počasím, virózama a rýmičkama se nesmí podceňovat. Nejlíp je hezky doma v teplíčku :-) Prodloužený víkend se náramně hodil.
O víkendu nás čekala dvoudenní výstava na pražškém výstavišti v Letňanech, kde se během dvou dnů ukázalo přes 8 tisíc psů (někteří, možná většina psů, byla na obou dvou dnech, takže reálně odhadem 5 tisíc psů). V kategorii jsme byli vždy tři, přičemž jeden pejsek se mezi sobotou a nedělí obměnil. V sobotu jsme skončili druzí, v neděli bohužel až třetí, ale z obou dvou dnů máme posudek Velmi Nadějný. Přepis posudků je v sekci Akce a výstavy. Příliš jsme nerozuměli hodnocení rozhodčího z druhého dne, který dal na první místo pejska, který skončil v sobotu třetí a před námi skončil i, dle našeho mínění, velmi špatně probarvený plavák, který vypadal jako čerstvě vykoupaný, ještě neproschlý. Nicméně posuzování je věc velmi subjektivní a ani to, že Gerrýsek byl opět stoprocentní a předvedení bez zádrhelů a u druhých pejsků předvedení velmi pokulhávalo (opět nezvládnutý výstavní postoj, neochota ukázat zoubky a opravdu příšerné běhání pejsků, kdy psovodi prostě neměli zvládnuté vedení psa u nohy, u plaváka neposlušnost a bázlivost, která je vidět i na fotkách), nemělo u rozhodčího váhu na určení pořadí. Asi hodnotil něco jiného než pejsky. Může nás to mrzet, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno. Pro nás je Gerrýsek vítězem. Rozhodně je jednička.
Na rajče jsme přidali fotky z obou dvou dnů výstavy.


17.10.-23.10.2016
Gerrýsek nám roste, hezky poslouchá a tak nějak se vyvíjí. Opět jsme hodně cvičili - 4x poslušnost, z toho 2x s novými lektory, takže si Gerrýsek vyzkoušel i nové cviky, jako např. hledání schovaného páníčka (napoprvé to byla smrt ve vočích a zoufalé pobíhání a čirá panika), a odložení s obcházením, překračováním a obkročmo-přecházením (odložení Gerrýsek umí skvěle, takže tohle ho vůbec nerozhodilo). Dále jsem si dali 2x agility, jednou panička, jednou páníček. A nakonec týdne ještě obrany.
Gerrýsek v neděli oslavil půl roku. Takže už to není štěnítko, ale dorost. Na další výstavě (dorot = 6-9 měsíců) bude mladý pívo, tak snad nám ho moc nezkritizují. Přecejen do toho roku je znát každý měsíc. Gerry pěkně roste a přibírá - budeme muset víc hlídat pamlsky, aby nám nezačli za chvilku říkat místo toho, že je hubený, že to je pěkný puclíček. Na lekci poslušnosti v nové skupince pejsků byl Gerrýsek pěkně šikanovaný, dostal docel dobrou čočku, byl vyválen v bahně a i si na sebe čůrnul, když ležel na zádech a nezbedná Akita ho nechtěla přestat kousat, takže k půlročním narozeninám dostal Gerrýsek koupel. Pěkně jsme ho vydrbali a vysušili. Bylo z něj mraky chlupů a dva kýble písku a bahna. Teď to je opět nynanej pejsánek, tak snad mu to vydrží alespoň týden. Koupání se mu kupodivu celkem líbí. Kdyby nám ve vaně bláznil 30kg pes, tak bychom asi moc nadšení nebyli. Naštěstí máme pejska poslušného :-)
(PS: tento týden bez nových fotek - příští týden ale určitě budou)


10.10.-16.10.2016
Tento týden jsme si opět zacvičili - poslušnost, dvakrát agility a obrany. Navrch jedna výstava a jedna soutěž v poslušnosti.
Na agility si Gerrýsek poprvé vyzkoušel přelést "Áčko". Trochu se bál, ale kdo by se nebál, kdyby měl vyšplhat v pěti měsících na něco pětkrát vyššího než je on sám. Pomalinku nahoru a ještě pomaleji dolu. Musí se hned od začátku správně učit, že z Áčka se neskáče, ale musí se hezky pomalu až dolu. Svojí premiéru měla i panička, která si střihla poprvé jedny agility s Gerýskem - vyzkoušela si, že to není tak snadné, jak se zdá z lavičky, ale napoprvé jí to šlo velmi dobře. Příště to už bude dávat s přehledem. Fotky na Rajčeti.
Na výstavě v Litoměřicích se Gerrýsek krásně předvedl a dostal hezký posudek. V kategorii jsme byli opět sami, takže VN1. Nicméně mimo to pan rozhodčí Gerrýska hodně chválil i mimo zápis, že to je opravdu krásný pes. Gerrýsek má také už kompletně přezubeno, což se také líbilo, ikdyž to je věc ničmím absolutně neovlivnitelná a prostě to přijde s časem. Šli jsme na řadu poměrně brzy z kraje, takže jsme pak už nevydrželi do závěrečných soutěží a jeli domu, kde na nás čeká stále spousty povinností a starostí. Hovíci beztak nekončí jako nejkrásnější štěňátka výstav, takže by nás to pak asi jen zbytečně mrzelo, kdybychom tam čekali pět hodin a pak nic z toho. Takhle jsme místo toho šli odpolko na krásnou dlouhou procházku a zablbli si.
V neděli ráno jsme byli na soutěži v poslušnosti "O Počernickou kost" - detaily v sekci "Výstavy a akce". Všechno by bylo super, kdybych to Gerrýskovi nezkazil a při odložení a následném přivolání nenechal ležet vodítko na zemi. Přitom v propozicích na to výslovně upozorňovali a zkrátka zapracovala nervozita u psovoda. Pejsek byl dokonalý. Páníček to pejskovi prohrál, resp. připravil ho o prvenství. Ale správně jak to mají nazvané - byla to soutěž týmů (pán-pes) a hodnotí se chyby obou dvou. Příště se pokusím to Gerrýskovi nezkazit. Dostali jsme diplom, krásnou medaili a nějaké pamlsky-granulky. Fotky na Rajčeti.
O víkendu jsme poprvé pustili televizi, stále ještě nemáme nataženou anténu, takže jen jeden film z USB, a pro Gerrýska to byla premiéra. Ještě nikdy na televizi nekoukal (možná při stěhování, jestli jsme jí na chvilku nezapli, ale to byl ještě dvouměsíční štěňátko). První film dokoukal celkem v klidu, ale párkrát si štěknul, když ve filmu štěkali jiní pejsci. Brzo to prokouknul, jako s youtubem, že to je jen jako a že se snaží marně, takže pak už ho to nechávalo klidným.
Jen pro úplnost ještě musím uvést, že Gerrýsek byl na svojí první tetanovce. Očkování ho, na rozdíl od předešlých, docela bolelo a svědilo. Ikdyž né hned. Asi tak za minutu za dvě se dostavila bolest, která trvala asi pět minut a svědění bylo tak na hodinu. Gerrýsek se snažil si vpich drbat a bylo vidět, že to tentokrát bylo velmi nepříjemné. Za tři týdny jdeme na přeočkování.


3.10.-9.10.2016
Týden začal pochmurně a sychravě. Brzy se stmívá, ochladilo se a stále jen prší. Je to taková depresivní nálada. Bobík je zalezlý doma v teplíčku, ale asi by preferoval raději zmoknout na kost, než se nudit doma. Ale přes poledne ho venčíme, takže si stěžovat nemůže, že by se neprotáhnul - vždy oběhneme celé pole nebo jdeme na procházku k rybníčku nebo nějakou kratší trasu po okolí, aby se to dalo stihnout o polední (prodloužené) pauze.
Smutná nálada doléhá i na Gerrýska, navíc ho asi trápí rostoucí zoubky, které se postupně vynořují do plné velikosti. Koukají sice všechny, ale některé zatím nejsou ještě vylezlé úplně. Kvůli špatnému počasí taky odpadají některé hodiny cvičáků.
Minulý týden jsem zapomněl uvést veselou příhodu. Veselé příhody se totiž stávají nejen při výlovu rybníka. Tak pro zlepšení nálady - na výstavě v Rychetech si Gerrýsek po odkroucení svého předvedení našel na dovádění devítiměsíčního pejska boxera, jehož panička byla úžasná a vůbec jí nevadilo, že si pejskové hrajou a Gerrýsek oslintává jejího pejska, přestože ona sama ještě na předvedení teprve čekala. Gerrýsek se rozdováděl až moc a začal kolem boxera obíhat kolečka, resp. půlkruhy, co mu vodítko dovolilo. Tohle dělá, když je na volno a chce vyprovokovat pasivního pejska ke hře - tak kolem něj začne pobíhat jak střelenej. Jenže jak byl na vodítku, tak se mi vysmekl a ne že by udělal kolečko kolem nás, ale jak byl v ráži, tak vytlemenej od ucha k uchu, hnán raketovým pohonem, udělal kolečko přes celé výstaviště a bohužel to vzal (ikdyž jen okrajově) přes jeden výstavní kruh.
Všichni z toho měli hroznou legraci a bavili se a Gerrýskovi tleskali. Měl to jako takovou rychlovýstavu přes všechny kruhy a kategorie :-) první, první, první... a jde se domu :-) Nakonec jsem na něj musel skočit šipku, abych ho chytil, když se tedy laskavě rozhodl stočit směr svého pelášení kolem mě. Naštěstí to blbě odhadl a byl lapen, jinak by tam běhal doteď.
Jak jsem psal, kvůli dešti nám odpadla "pozitivní motivace", poslušnost štěňátek neodpadla, tam si to Gerrýsek užil a tentokrát i poslouchal :-) Je to pejsek poslušný a nestává se často, že by měl neposlušnou náladu a musím zaklepat, že na výstavávh nás prozatím nevypekl.
Na agility jsme měli pěknej dril, kdy jsme hlavně probíhali skočky (Gerrýsek to má zatím stále bez skákání kvůli vývinu, abychom nezatěžovali klouby) a na rozbahněném podkladu to pěkně klouzalo. Lektorka nás nešetřila, měli jsme to samou zatáčku a otočku. Ale pohyb mi rozhodně neuškodí a Gerrýsek mojemu tempu stačí na jakémkoliv podkladu :-)
Na obranách jsme začali s přidáním (k hadru a kůži) kousacího polštářku. Ten byl pro Gerrýska novinkou a pro něj nezvykle velký a zpočátku měl problém se do něj zakousnout a udržet jej. Snažil se ho fikaně chytat za držátka, ale rychle pochopil, co se po něm chce a trénoval správné hluboké zakousnutí s pěkně klínovým skusem až na zadní stoličky.
V neděli jsme byli na výstave v ČB (viz sekce výstavy...), kde si Gerrýsek vysloužil VN1. Krásný posudek, bohužel jsme opět byli v kagtegorii sami, přestože celkem tam bylo 25 hovníků. Celkem úplně pak přes 2,5 tis. psů a 2 tis vystavovatelů. Gerrýsek si poprvé zkusil předvedení v hale, zvládnul to skvěle. Lidí a psů mraky, trochu ztísněná atmosféra, ale naštěstí jsme měli opravdu štěstí a šli jsme na řadu jako první, takže lépe to dopadnout nemohlo. Potřebu zvládnul udělat Gerrýsek poslušně venku, takže jsme ke spousta loužiček a bobíků v hale nepřidali žádnou naší. Super! Cestování Gerrýskovi nevadí, vždy jsme ale udělali v půlce přestávku (spíš kvůli páníčkovi, který usínal a potřeboval se protáhnout). Tentokrát máme nafocenou celou kategorii Hovníků, takže se určitě jukněte na Rajče, kde jsou fotky z výstavy. Za odměnu samozřejmě dostal (a do zásoby se nakoupilo) spoustu pamlsků - pařátky, ouška, atp. Po příjezdu domu jsem si všichni hodili šlofíka a je zas konec týdne.
Tento víkend se Gerrýsek odvážil poprvé po schodech nahoru do patra. Hodně nás tím překvapil. Všechno nahoře prohledal, očmuchal a zmapoval terén. Dolu po schodech to bylo horší, ale i to zvládnul. Celkem nám tam v sobotu vyběhnul 5x, tak jsme mu to v neděli zatrhli :-) Musí si ještě hlídat klouby a kyčle a zbytečně nepřetěžovat. Teď už na nás nebude poslušně čekat pod schody, takže musíme být ostražití a raději ho ke schodišti nepouštět. Vždycky z toho měl hroznou srandu a radost, že se dostal nahoru. Je to pro něj úspěch a překonání strachu.


26.9.-2.10.2016
Rychlé shrnutí minulého týdne: Trochu jsme prosvištěli cvičáky - poslušnost štěňátka, agility a obrany. Gerrýsek si všechno užil a vyblbnul se. Má energie na rozdávání a troch bychom od něj sami potřebovali. Je k neutahání.
O víkendu jsme byli na dvou výstavách, obě v Praze, takže jsme to neměli zas až tak daleko, ale i tak jsme vstávali jako do práce, takže jsme vlastně víkend vůbec neměli a jsme už trošičku unavení. Na obou výstavách byl Gerrýsek excelentní, získal ocenění VN1 (velmi nadějný - 1 místo). Na obou výstavách v kategorii štěňátek Hovíků pejsků jsme byli ve dvou, vždy s námi nastupoval pejsek Coinneach Na3 - vítěz ze speciální výstavy v Brně. Byli jsme proto dost nervozní, ale oproti speciálce v Brně nynější rozhodčí se více zaměřili už i na předvedení. Oba pejskové na první výstavě získali VN, na druhé, jestli jsme to postřehli správně, tak druhý pejsek dostal N. V sobotu to Gerrýsek vyhrál těsně, na základě lepší chůze/běhu a v neděli paní rozhodčí byla trochu přísnější. Jednak velmi přísně hlídala a zakazovala pamlsky, takže jsme odměňovali na tajňačku a co nejmíň, no a u posudku pak vyzdvihla předvedení Gerrýska, ikdyž oba pejskové byli moc krásní.
Nově zakládám pro přehled sekci Gerrýskovo "Výstav a akcí". Tam jsou plné posudky z výstavy.


19.9.-25.9.2016
A máme tu opět neděli večer, tak to rychle sepíšeme, než to zapomeneme. Tento týden byl opět výstavní, ikdyž to asi nebylo pro Gerrýska to hlavní gró.
Byli jsme dvakrát na cvičáku na štěňátkách-mírně pokročilých, jednou na agility u nové lektorky, v Hovi školce, na výstavě a v neděli večer ještě na obranách, takže nadupaný týden.
Gerrýsek má nejraději hodiny poslušnosti se štěňátky, resp. přestávky. Tam se vyblbnou všichni až až. Moc rád běhá, pádí a peláší, co mu síly stačí a je mu jedno, jestli pronásleduje nebo je pronásledován. Tenot týden měl docela štěstí na pejsky s podobnou chtí blbnout, tj. víc běhat a ne se rvát.
V Hovi školce se Gerrýsek taky pěkně vyblbnul, ale tam ho docela nekompromisně uzemňoval o něco starší a větší Derry. Takže se nemohl rozjančit naplno a pak nám trochu stávkoval při cvičení. Zjistili jsme, že v Hovi školce kromě Gerryho a Derryho je ještě Berry :-) Opravdu skvěle se pak cvičí přivolání z chumlu hrajících si štěňat, když tam tři páníčkové pokřikují přes sebe "Berry..., Derry..., Gerry ke mě".
Na agility to byl docela dril, trochu jinak poskládaná posloupnost cvičení, než jsme byli zvyklí, takže jsme si vůbec nestíhali odpočinout. Tam to jelo, že jsem sotva dech popadal. A Gerrýsek alespoň neměl čas na lumpačiny.
Obrany byly opět super. Gerrýsek včera v Hovi školce přišel o poslední špičák a udělal jednomu štěňátku na hlavě červenou značku vlastní krví. Takže dneska ho na obranách zoubky ještě trochu bolely a pan figurant byl na něj proto velmi opatrný a moc ho netahal. Musíme Gerrýska naučit štěkat, to jsme zatím ani nezkoušeli a na obrany to budeme potřebovat, aby to uměl na povel.
A ještě výstava - Inter Canis Brno - 25. Moravskoslezská Národní výstava, byla dvoudenní, Hovíci nastupovali v neděli. Bylo tam 2217 psů a jelo to opravdu fofrem. Nastoupili jsme do kruhu, udělali jedno kolečko a než jsem stihl Gerrýska postavit do výstavního postoje, tak rozhodčí měl zkouknuté zuby a vlastně všechno a když jsem se zvedl nad Gerrýska, tak už byl u stolu a diktoval. Po dobu diktátu stál Gerrýsek celkem zbytečně, ale vzorně ve výstavním postoji a rozhodčí se na něj ještě jednou asi na půl vteřiny kouknul, pak vzal desky s posudkem, diplomem, potřásl nám rukou a další pán na holení prosím. Celé to bylo za méně než dvě minuty hotové. Cesta nám zabrala i s přestávkami zhruba 6 hodin, přípravy a tréninky nepočítaně. Příště pošleme na výstavu fotku mailem, ať nám Gerrýska ohodnotí na dálku :-)
Posudek Brno - VN1: "Pes dobrého formátu, s dobře modelovanou hlavou, velmi dobré tělesné stavby, až na trochu spáditou záď, ještě trochu volnější hřbet, velmi dobrý pohyb." Hodnotil Ing. Jaroslav Matyáš.
Za odměnu dostal Gerrýsek spoustu mlsek (ty teda bude dostávat postupně) a nové hračky.
A abychom nezapomněli, tak pro úplnost, od pátku je Gerrýsek pětiměsíční :-) A jako velký kluk pomalu začíná mít takové ty legrační akrobatické náznaky zvedání nožičky při čůrání.
Fotečky na Rajče nahrajeme, jen co se trochu vzpamatujeme....


12.9.-18.9.2016
Konečně jsme si trochu odpočinuli a oddechli. Tento víkend naštěstí žádné výstavy, žádné únavné cestování. Navíc i počasí nestojí za moc - všude je mokro a bahno.
Na cvičácích jsme si to užili, stihli jsme lekci poslušnosti, pozitivní motivace, Hovi školku, agility a obrany (prvně mimo výcvikový tábor). Takže Gerrýsek se rozhodně nenudil. Taky mu dovypadávají poslední zoubky - v hovi školce přišel o špičák, stejně tak jako jeden z jeho kamarádu Derry. Je to sranda, když tam sedí dva pejsci vedle sebe a na jednoho se křičí Gerry a na druhého Derry. Kromě Gerrýska a Derrena bylo v hovi školce ještě dalších 8 hovníků, takže se všichni vyblbli dosytosti.
Konečně nám po třech týdnech dorazila přenosná bouda (některé e-shopy jsou fakt nezodpovědné). Gerrýsek si jí okamžitě přivlastnil a neměl nejmenší problém s tím do ní vlést a chvilku v ní vydržet. Takže nám odpadlo učení a zvykání na boudu. Akorát škoda, že jsme jí neměli už na předchozí výstavy, aby si měl kde Gerry nerušeně odpočinout. Určitě jí ale využijeme na budoucích výstavách, kterých nás letos čeká stále ještě hodně.
V neděli jsme měli v poledne hodinu agility, kde o přestávce Gerrýsek blbnul s Fleshem a při blbnití mu vypadnul i druhý špičák, takže Fleshík byl celý od Gerrýskovo krve. Je to náš bezzubý pejsánek - krvavá dáseň :-)
Byli jsme docela rádi, že Gerrýskovi zub vypadnul, protože se dost viklal, ale vytrhnout mu ho jsme si netroufal. Ale báli jsme se, že by mu to mohlo zlobit a dělat problémy na hodině obran. Tak ještě že mu vypadnul včas a sám. Večer tedy mohl Gerrýsek bez obav nastoupit na obrany. Šlo mu to nádherně a z výcvikového tábora si všechno pamatoval. Krásně se zakusoval až zadníma stoličkama a pevně držel a nepouštěl a s kořistí krásně prchal a hezky si jí nosil. Pan trenér-figurant Gerrýska moc chválil, jak je šikovný, jak se ani trošku nebojí, nevrčí a neštěká (marně se ho snažil vyprovokovat ke štěkotu) a jaký má úžasný kořistnický pud a talent a skvělou povahu. Byli jsme na Gerrýska pyšní, je to šikulínek.


5.9.-11.9.2016
Tento týden měl Gerrýsek poměrně hektický a náročný. Z kraje týdne ještě dozníval Gerrýskovi průjmík, takže měl ještě dva dny rýžovou dietku, ale pak už bylo dobře. Nějaké nedobro přišlo i na lektorku ze cvičáku, která kvůli nevolnosti musela zrušit vypsané hodiny, takže jsme alespoň chodili na procházky a cvičili doma. Gerrýsek poctivě mění zoubky, celkem jsme jich pochytali zatím tři. Jeden malinkatý, spodní jedničku, který jsme mu trhali pinzetou, když už koukal vybočeně a překážel novému zoubku, který už vyrostl, jednu stoličku Gerrýsek vyplivnul a panička stihla zareagovat, než se na zoubek vrhnul Gerrýsek, a poslední stoličku jsme trhali po cestě na výstavu, kdy se mu vyviklala tak, že už držela opět jen na vlásku a Gerrýska v autě značně rozčilovala. Ke konci týdne se opět vráil průjmík ve slabší podobě - snažíme se vysledovat, z čeho to může být. Máme typ na horko (na výstavách bylo neskutečné vedro a všichni pejsci se přehřívali), na spojitost s přezubováním, na nějaké hnusy ze zahrady (popadané švestky, slimáci a jiné dobroty), možná oblíbená pochoutka meloun či pribináček. Uvidíme časem.
V pátek jsme před výstavami ještě absolvovali opáčko - individuální lekci přípravy a Gerýsek už je opravdu zdatný manekýn. Dokáže poslušně bez hnutí stát ve výstavním postoji dlouhé minuty, aniž by přešlaoval nebo se jinak z posotoje odchýlil. Nechá si postoj upravit, ohmatat, ukáže zoubky, trochu s protesty otevře pusu (jakpak by taky ne, když ho ty zoubky tak bolí), a všechny "pasivní procedury" zvládá v pohodě. Běhání u nohy bere zatím více jako zábavu a občas stále chňape po vodítku nebo se zakousává do kalhot, ale běhá hezky, pod nohy se neplete a nezdrhá. Víc na výstavu potřeba není, hlavně poslouchat.
O víkendu nás čekaly hned dvě výstavy, jedna v Liberci - krajská výstava všech plemen a jedna v Brně - speciální Hovawartí výstava. Připravení jsme byli na maximum a víc jsme udělat nemohli a skoro jistě jsme udělali nejvíc ze všech vystavovatelů (štěňátek). Bez nadsázky lze říci, že u štěňátek (tj. 4-6 měsíců) vystavovatelé neumí svého psa postavit do výstavního postoje a pokud umí, tak pes v něm prostě nevydrží, prostě to ještě nezvládá a my kladli hodně důraz na perfektní předvedení, protože čím jiným získat oproti ostatním nějaký ten náskok a výhodu...? U štěňátek je zatím vše ve vývinu a i rozdíly vzhledu mezi 4 a 6 měsíčními jsou propastné - jedná se o období překotného růstu, kdy se z plyšového méďánka stane ze dne na den vytáhlá obluda, ehm, teda pejsánek skoro dospělý, nohatý, ušatý.
S tímto dobrým pocitem perfektní přípravy, vyčištěnýma ouškama, očičkama, vyčesaní, s ostříhanýma drápkama, odpočatí, motivovaní, s veselou náladou a natěšení na celou proceduru (Gerrýsek to bere jako zábavnou hru, po které / při které přicházejí ty nejlepší pamlsky jako je např. sýr nebo piškotky - nejhodnotnější pamlsky), jsme nastoupili na výstavy, abychom odešli totálně zklamaní z velmi subjektivního a popravdě velmi zaujatého hodnocení rozhodčích.
Exteriérově toho Gerrýskovi moc vytknout nelze a vzhledem k jeho předvedení (domnívám se, že velmi slušnému - kdejaký dorost by nám mohl závidět) a nulovému nebo alespoň nedotaženému předvedení soupeřů, jsme zkrátka zklamáni a rozlazeni.
Na první výstavě v sobotu v Liberci jsme v kategorii byli sice jen dva, ale druhý pejsek, ač hezký (taky znakatý, pohledově nastejno s Gerrýskem), byl o měsíc starší. Rozhodčího zaujalo to, že pes je větší, že vypadá už na kategorii dorost a dle jeho názoru by Hovard (ano, používal tento zkomolený název, který mě úplně tahá za uši), měl být pes mohutný, velký hlídač. Rozdíl velikosti byl pro něj jediným měřítkem bez ohledu na věkový odstup. Doporučil nám psa více krmit (??? už druhý rozhodčí, který je zvyklý na zavalité přežrané psy, přičemž předepsano denní dávku pravidleně překračujeme - viz předchozí příspěvky). Posudek sice vyzněl pozitivně, ale hodnocení bylo VN2 a druhý ze dvou je vlastně prohra. Nic by mi to nevadilo, kdyby druhý pejsek věděl, co je výstavní postoj, ale majitelka pejska nedokázala ani postavit a pejsek prostě celou dobu seděl a na povely nereagoval. Možná to bude znít trochu ufňukaně a jako uražená ješitnost, nebo jako že jsem neobjektivní, protože se jedná o našeho pejska, ale třeba s Maxíkem jsme vyhráli i v daleko větší konkurenci a to na základě jen "velmi snaživého předvedení", jak bylo uvedeno v posudku (ale to už byla kategorie dorost 6-9 měs.). Maxíkovo exteriér hodně pokulhával za ostatními a proto nás zaráží, že v kategorii "štěnátek" na předvedení není brán vůbec žádný zřetel, místo toho, aby o to víc bylo předvedení hodnoceno.
V neděli v Brně byla pak konkurence daleko větší. V tlupě 11ti štěňátek jsme v nic ani nedoufali. Byl tu např. celý vrh (5 psů), kterému do přesunu do vyšší kategorie zbývaly už jen hodiny (čtyři dny) a se zkušeností ze soboty jsme největší šanci dávali jim. Vybarvení totiž všichni byli hezky. Bohužel rozhodčí z Rakouska měla vybráno předem. Bylo vidět, že její preferencí jsou plaváci a ostatní nehrálo roli (by řekl zaujatý pejskař - takže raději uvedu, že ostatní hrálo nevýznamnou roli). V Rakousku údajně je předvádění v kategorii štěňat úplně o něčem jiném, tam se to dělá formou hry. Takže tady nám poctivý tréniing byl k ničemu a nebyl absolutně oceněn a ohodnocen, ba naopak. Opět bez nadsázky mohu napsat, že Gerry byl asi jako jediný předvedený správně dle českých standartů a zvyklostí... a bylo to k ničemu. Mezi vítěze postoupili pejskové, kteří se po přehřátí při čekání ve frontě před rozhodčí svalili na zem ve stínu a nehnuli se - bylo to považováno za hrozně roztomilé, a nebo vůbec neposlouchali, snažili se z kruhu utéct apod., což bylo taky považováno za štěněčí dovádivost. Posudky sice rozhodčí nadiktovala objektivně, ale např. u nás byly dvě výtky - nepochopitelná, že nevýrazné pálení v obličeji (opravdu podivné, ale budiž), a že posudek by byl na VN (velmi nadějný, nejlepší možné ohodnocení pro kategorii štěňat), ale že se Gerrymu trochu rozjíždí přední nohy (je štěně, tohle dělají nohy všech štěňat a pes musí zesílit a dorůst, než dokáže na předních stát velmi stabilně, což přijde s věkem) a proto dává jen N (nadějný, druhé hodnocení v pořadí, pak už je jen nehodnocen).
Je podivné, pokud pro ohodnocení VN rozhodnčí vyžaduje něco, co fyziologicky u štěnat není a přichází až s věkem a rozhodně tento nedostatek byl i u ostaních štěňat, u kterých to pro udělení VN nebylo překážkou. Nejmlanší štěně, které se stalo vítězem, mělo bez jakýchkoliv nadsázek, ještě hodně co růstem/postojem atd. dohánět, přesto si odneslo známku VN (?!?!?). A pro úplnost - v kategorii štěňat fen padlo 8x VN a jen jednou N a u dorostu to bylo VN pro všechny psi i feny. (tuším, že tato rozhodčí posuzoval aještě dorost psy, na fenky byl někdo jiný)
Možná to vypadá, že jsem se tu potřeboval jen postěžovat a že se cítím ukřivděný apod., ale spíš se jednáo nemilou zkušenost o tom, že na kategorii štěňat se nemá smysl jakkoliv připravovat nebo cokoliv očekávat. Zatím ani na jedné výstavě ani jeden rozhodčí neočekával a proto ani nehodnotil a neocenil jakékoliv předvedení. (Přitom ti samí rozhodčí ve vyšších kategoriích byli vůči prohřeškům při předvedení velmi kritičtí). Předvedení šťěňat neprobíhá podle standartního rámce, je velmi zkrácené - neběhá se kruh, od a k rozhodčímu a trojúhelník, ale většinou jen jedno z toho, prohlídka je zrychlená, zuby si prohlídne rozhodčí jen skus a sám bez upozornění a bez ptaní (nepředpokládá, že vystavovatelé umí zuby svého psa ukázat). A výherce je zcela o náhodě o osobních preferencích rozhodčího - mluvím o štěňatech. Samozřejmě subjektivní vliv nelze vyloučit ani ve vyšších kategoriích (taky jsme se s tím setkali při pozorování během výstav, někteří rozhodčí mají zkrátka jasno už při nastupování do kruhu a ani silné prohřešky psů je nedonutí přehodnotit předem určené pořadí), ale není to již tak moc patrné (alespoň většinou). Vždy budou vítěžové a ukřivdění poražení - nikdo nenastupuje s tím, že by nechtěl vyhrát nebo že by pro něj ten jeho pes nebyl ten nejdokonalejší.
Ještě tedy pro úplnost posudky:
Liberec (VN2) - pes dobrého rámce, stavba těla odpovídá věku, mírně rozevřený postoj hrudních končetin, výborné pálení (!!! - viz rozpor s posudkem z Brna), vyrovnaná dobrá povoaha. Hodnotil pan MVDr. Šimek František
Brno (N) - 4 měsíční středně silný čzn pes, středně silná hlava s méně vyznačenou stopou (??? viz rozpor s posudkem z Liberce), uši momentálně víc vzadu nesené. Skus nůžkový ve výměně zubů, úhlení předních a zadních končetin v postoji odpovídá věku, přední končetiny v postoji silně vytočené, v pohybu velmi volné přední končetiny, jinak plynulý pohyb odpovídající věku, varlata OK, anatomicky korektní chvost, korektně nesený, černá srst rovné struktury, velmi přátelský, pozorná povaha. Kvůli v současnosti nekorektním předním končetinám je dnes známka nadějný. Hodnotila Sabine Kerschner (Rakousko)
Gerrýsek nám krásně roste a pěkně se bouchá do hlavy, když běhá pod stůl, jak je od mala zvyklý. Stále se snaží vecpat se do skulinek a mezi nábytek, jako by byl stále osmikilový pupíšek. Na cvičáku ho jedna lektorka neviděla 14 dní a byla velmi překvapená, jak za tu dobu vytáhnul. Další týden a víkend máme relativně odpočinkový - bez výstav, takže jen spousta cvičáků :-) Začínáme pokukovat po nějaké možnosti na cvičení obran (na táboře to Gerrýska moc bavilo), ale zatím se nám nepodařilo na webu nic rozumného dostupného najít. Zkusíme se poptat. Ve volných chvílích Gerrýsek náramně se vším pomáhá. Například montovat nábytek, třeba šuplíky do skříní nebo s úpravou bylinek v květináčích a taky při zalévání. Je to šikulka, pes pracovní. Taky už začíná hlídat a jakmile se sešeří, štěká na všechno a na všechny, co vypadají jen trochu podezřele a chtěli by se k nám přiblížit.


29.8.-4.9.2016
Tentokrát jsem si utrhnul trochu času a reportuju opět po týdnu. Byli jsme na lekci Pozitivní motivace, kde jsme dostali nějaké pokyny na zušlechťování povelů "Ruka" a "Kuk" plus drobné korekce k nácviku povelu "Deka". Podrobněji v sekci povely u jednotlivých povelů. V týdnu jsme si udělali procházku k rybníčku v polích a zjistili jsme, že někdo (patrně obec) u rybníčka osázel lavičky. Rybníček je v těchto parných dnech vyschlý, takže Gerrýsek mohl běhat po dně :-) To je pro vodního strašpytla docela dobrý výkon, běhat po dně rybníka. Také se mnohem lépe odráží ode dna, když tam není voda :-) V sobotu Hovi školka a v neděli výstava v Lounech. Fotky na Rajčeti.
Výsledek z Loun: Gerrýsek předvedení opět zvládnul skvěle a má i hezký posudek VN1: "4-měsíční pes, skus nůžkový, zuby ve výměně, zatím úzká lebka, výborná čenichová partie, tmavé mandlové oko, mírně přestavěná záď a uvolněný pohyb svědčí o pohybu psa, výborné syté pálení"
Hodnotil pan Karel Hořák.
Mimo zápis komentoval, že Gerrýsek je ještě takovej rozházenej, samá ruka, samá noha a že mu přijde hubený, že bychom neměli mít zbytečně stach o klouby a přidat mu porce, že vápník něco udrží. Přitom Gerrýsek je ve svém věku těžší, než byl Maxík a úplně vychrtlý nám zrovna nepřijde, doporučenou denní dávku velmi často překračujeme tréninkovýma pamlskama, pribináčkama a různýma dobrůtkama, co dostává navíc (žvýkací tyčinky, zaječí ouška, plíce atd...). Jsme za jedno s názorem chovatelky, že Gerrýsek je úplně v pořádku a dle jejích slov: "Za mě, je to "nemecka hydra" a vypadá skvěle. Není to český typ psa - dospěje a zmohutni časem, ted kdyz mu pridas, budes mit kouli, na ktere se prevaluji speky s malou hlavou na vysokych nohach. Rozhodne bych nepridavala."
Gerrýsek tentokrát měl žaludek nějak na vodě a po cestě se nám v autě ublinknul a byl takový trochu unavenější. Skoro celou výstvu prospal, ale na předvedení byl vždy v pohotovosti. Teď po výstavě taky odpočívá. Je to náročné, takhle cestovat. Ale počasí bylo lepší než minulý týden, neuškvařili jsme se a výstava zkončila těsně před slejvákem. Odjížděli jsme za prvních kapek a po vyjetí z Loun to už byla průtrž. Takže sice cesta za mokra, ale bez pražícího sluníčka.


15.8.-28.8.2016
V posledních 14ti dnech se toho událo poměrně hodně, že to ani nestíháme zaznamenávat. Pilně jsme se připravovali na první výstavu, měli jsme individuální přípravu,kde jsem nacvičovali chůzi u nohy, postoje a procvičovali zvykání si na kontrolu zoubků a tělesnou prohlídku. Nejvíc práce samozřejmě zůstává pak na procvičování v soukromí, na lekcích to je jen o ukázání cesty a o kontrole a korekci již nacvičeného.
Samozřejmě jsme nevynechali ani cvičáky, byli jsme v Hovi školce, dvakrát na agility a dvakrát na poslušnosti. Poprvé na poslušnosti pro mírně pokročilá štěňátka. Bohužel Gerrýsek opět nejmenší a nejmladší byl snadným cílem pro ostatní, takže byl takový ten otloukánek. Ale on se otrká a pokud alespoň trošku může, tak se statečně brání a ke konci se už tolik nebál. A když se bojímoc, tak ví, že jsem na blízku a že ho nedáme.
Na jednom cvičáku (na agility během přestávky) se Gerrýsek rochňal v popadaném ovoci a dostal žihadlo do čumáku. Naštěstí si nechal žihadlo vytáhnout a moc nejančil, ikdyž bylo vidět, že ho to bolí. Ani moc nenatekl, takže alergický nebude. Zároveň Gerrýsek dokončil přezubování. Poslední tři zoubky ztratil na cvičáku při blbnutí s pejsky, jednoho dokonce trošku zakrvácel. Jeden hodně viklavý zoubek, který nevypadnul a zůstal v puse vedle dospěláckého, jsme vytáhli pinzetou, takže máme alespoň jeden na památku. Jedničku vlevo dole, takže ten nejmenší zoubeček. Je fakt piďi mini.
Gerrýsek si užil i průjmíka, patrně z horka nebo z toho bordelu, co sežere všude, kde se mu zamane příležitost. Dostal živočišné uhlí a absorbční pastu, dietku (rýže s vařeným drůbežím) a hned druhý den bylo fajn. Úplně v pořádku ale asi nebyl, protože kromě průjmíku i čůral daleko víc, než obvykle a hlavně čirou moč, nezbarvenou do žluta. Bohužel nám patrně v důsledku nemoci udělal doma i jednu loužičku (po měsíci od poslední nehody), což jsme mu nemohli mít za zlé, takže jsme to přešli. Naštěstí se rychle zotavil a kromě toho čůrání a průjmíku to na něm nebylo nijak poznat, např. na náladě, únavě apod. Jen možná trochu na menším přírustku váhy to patrné bylo. Prázdné bříško a střeva váží míň než plné, takže za týden to bude o to víc.
V sobotu, 27.8., jsme byli na krajské výstavě všech psů v Praze na Džbáně, kde se Gerrýskovi moc líbilo. Bylo to tam fajn, spousta pejsků a spousta zajímavých a nových podnětů pro Gerrýska. Celou dobu byl poslušný a ikdyž bylo ohromné vedro, tak při předvádění se Gerrýsek předvedl v nejlepší kondici. Gerrýsek předvedení zvládnul na jedničku, byl megaposlušný a dostal krásný posudek s ohodnocením Velmi nadějný (VN1). "Správná barva, korektní skus, dobrá pevnost, varlata obě, dobrý profil hlavy a ucha, dobrá kostra a výborné úhlení" (posuzoval pan Vladimír Adlt - očividně měl velmi dobrou náladu, všechny hodně chválil a na všechny byl velmi příjemný).
Bohužel se program nedržel časového rozpisu a soutěž štěňat všech plemen začala skoro o hodinu dřív a když jsme to zjistili a přiběhli ke kruhu, tak už začalo posuzování a nenechali nás nastoupit :-( fňuk. Určitě by to Gerrýsek všem natřel. Moc nás to mrzelo, čekali jsme tam na to skoro dvě hodiny v neskutečném vedru a pak jsme ani nemohli ukázat, jak moc nejlepší jsme :-) Teda Gerrýsek, my ne ;-)
Naštěstí jsme se přihlásili na všechno možný a nemožný, takže určitě ještě budeme mít šanci se předvést. Hned příští víkend jedeme do Loun.
Fotky z výstavy dáme co nejdřív na Rajče. Za týden či za 14 dní nebo tak nějak zase budeme informovat o dalších novinkách a úspěších či neúspěších.


25.7.-14.8.2016
Nejprve omluva, nějak to nestíhám, proto tři týdny najednou.
První týden byl takový běžný a zároveň se vším všudy. Spousta spinkání a odpočinku a spousta cvičáků a tréningu a dovádění.
Hned v pondělí jsme byli na cvičáku - štěňátka začátečníci (ikdyž Gerry by zvládl v pohodě už i dospěláky, ale tam by ho zakousli a nejsou tam takové super přestávky na vyblbnutí). Chodíme hned ke třem různým lektorkám a od každého si můžeme vzít nějaké to poučení a rady. Vzhledem k vypisovaným termínům a velikému zájmu o ně jsme rádi, že se občas někam navečer a o víkendech vmáčknem.
V úterý jsme byli na veterině. Tam jsme měli průpravu na poslušnost - konkretně na výdrž. Na banální očkování jsme čekali přes hodinu a to jsme byli objednaní! Hrůza. Tříměsíční štěndo takhle nechat čekat. Kdybychom nepotřebovali očkování ten den, tak bychom asi šli jinam. Při třetím očkování se dá totiž dát i očkování proti vzteklině, které má účinnost až za 30 dní a to jsme měli přesně do nejbližší výstavy, kterou plánujeme. Na výstavách je povinné platné očkování proti vzteklině.
Gerrýska jsme také poprvé koupali. Tím, že nemá tak huňatou srst jako např. Worren (viz fotky na rajčeti z Javorové skály), tak nevypadal mokrý tak splihle, jako např. když jsem koupali Maxíčka. Koupání proběhlo bez problémů a Gerrýsek vůbec nezlobil. Nesnažil se utíkat nebo vyskakovat z vany apod. Hodňounkej.
Naproti tomu pak se ale snažil vydrápat na gauč a při okřknutí se leknul asi nějak moc a čůrnul si (viz nehody). To je prozatím jeho poslední nehoda a ani to tak úplně není nehoda. Myslím si, že sekci s nehodami budu moci za chvilku přesunout do archivu, protože s nehodami je už konec a Gerry vydrží i celou noc (ikdyž pro jistotu stále ještě v plovině noci vstáváme a dáváme ho vyčůrat).
Ve středu jsme byli na další lekci pozitivní motivace a začali jsme s učením příkazu "Deka" - viz sekce povely. Gerry taky pomáhal v kuchyni při pečení švestkových koláčů a poctivě hlídal, jestli náhodou něco nespadne na podlahu.
Čtvrtek a pátek byl odpočinkový a v sobotu hurá do Hovi školky. Tam se Gerry vyblbnul, unavil a snad i něco naučil. Za odměnu dostal prasečí pacičku, kterou žužlal pak i celou neděli a skoro celý týden. Patrně z toho dostal i průjmíka. Asi takovýhle mlsky jsou na něj ještě moc brzy a i to, že pacičku žužlal tak dlouho, tomu moc neprospělo.
V dalším týdnu měl Gerrýsek hlídání od výpomoci, takže si zvykal, že s paničkou jsme celý den pryč v práci. Vůbec mu to nevadilo. Začaly mu vypadávat zoubky a úspěšně přezubuje. Zvládli jsme čtyři cvičáky - dvakrát poslušnost a dvakrát agility. V sobotu jsme zkusili dvě hodiny po sobě, kdy jsme na agility navázali poslušností, ale to už bylo na Gerrýska asi moc. Sice to zvládnul, ale bylo na něm znát, že už je přetažený a pak nám hezky prospinkal celý večer a noc.
Třetí týden nás čekal letní výcvikový tábor Hovawart klubu Javorová skála 2016. Spoustu fotek jsme dali na rajče i s popisky, tak se tady nebudu příliš rozepisovat. Každý den jsme si mohli vybrat dvě disciplíny, jestli se budeme účastnit poslušnosti (individuální deseti až patnáctiminutovky, kdy si majitelé pejsků probíraly s lektory problémy, pracovali na jejich odstranění a nebo jen dostávaly dobré rady, jak vést výcvik a správně provádět cviky), nebo stopování (základní průprava, takové nastartování - učení stop je dlouhodobý proces, takže pro ty, kdo stopy nedělal, to byl skutečně jen takový úvod) nebo obrany (asi nejoblíbenější volba, skvělý figurant, který s pejsky krásně pracoval). Ubytování bylo hodně sparťanské po vzoru pionýrských táborů osmdesátých let a s tím, že jednu noc padly teploty na 5°C a v chatkách nebylo vytápění, to bylo opravdu celkem dost krušné. Počasí proměnlivé - občas pršelo, nejlépe bylo když bylo pod mrakem a dva dny byly tropické.
Bylo i dostatek času na odpočinek a i individuální výpravy do okolí. S Gerrýskem jsme prochodili všechno možné i nemožné a trénovali jsme bokem stopy a procvičovali povely. Bylo na něj víc času než za normálního pracovního režimu, takže veškeré granulky jsme skrmili vždy na odměnách už okolo 16-18h a do misky během týdne nedostával skoro nic. (doma má 3x denně, krmíme ráno v 7, pak ve 14 a v 21h - když je cvičák, tak si jednu dávku většinou vybere na cvičáku).
Teď spokojeně hrouní, opět s hlavou pod gaučem a určitě se mu zdá o zážitcích z tábora. Neskutečně se tam vyblbnul. Byl pěkně otřelej a po hlavě se vrhal i za velkými psy, kteří kolikrát na něj jen nevěřícně zírali, co tam dělá a jaktože se nebojí.
Bohužel stejně neotřele se vrhal i do jejich misek se žrádlem a tam už to bylo o strach. Naštěstí hovníci jsou plemeno rozumné a vůči štěňátkům tolerantní a nikdy nebylo víc než nějaké to zavrčení a cenění zubů. Vrchol byl asi to, když Gerrýsek vzal velkému hovníkovi velkou hovězí kost přímo z papuli. Tam nebylo ani vrčení ani nic, jen němý úžas, co se to stalo. Rychle jsme kostičku vrátili a klidili se s nezbedou stranou, pro kterého to byla hrozná sranda a drzý pokus chtěl zopakovat.
Na táboře se Gerry potkal se svými brášky Gasem a Gordym a s bratrancem a sestřenicí z vrhu H - Happy Kira a Hard Rock. Chovatelka, od které máme Gerrýska, měla s sebou ještě i další pejsky a vlastně tam bylo spousty navzájem příbuzných bratranců, sestřenic, strejdů a tetiček atd. Oni hovníci tím jak jsou uměle znovuzrozené plemeno, tak jsou všichni příbuzní někdy od roku 1960 nebo tak nějak, kdy se toto plemeno začalo zakládat a znovuvyšlechťovat. V rodokmenu Gerryho je vidě, jak se jména pejsků na nižších větvích hodně opakují a kdyby to byl strom bez opakování, výrazně by se zůžil a vylezla by na povrch víc vzájemná příbuznost přes nepříliš vzdálené zakládající prapředky.
Vzhledem k tomu, že opět najedeme na pracovní režim, tak příspěvky asi zkrouhnu na 1x za měsíc. Je to celkem vyčerpávající, najít si každý týden čas na sepsání událostí a v podstatě každý den na nějaké poznámky, protože po týdnu už člověk nedá dohromady, co zajímavého se stalo. Čekají nás výstavy, do konce roku jen samé kategorie štěňátek (do 23.10., tj od 6ti měsíců) a pak ke konci roku i nějaký ten dorost. (do 9ti měsíců věku). Budeme přidávat fotky a občas snad i nějaký ten komentář. Trochu zanedbávám sekci "povely", Gerrýsek toho už umí docela hodně, jen si to všechno nepamatuju :-) abych to mohl zapsat. Snad to postupně doplníme...


18.7.-24.7.2016
Pravidelně chodíme na cvičáky a Gerrýsek si utužuje nacvičené povely. Byli jsme na lekci Pozitivní motivace, dvakrát na Štěňátkách a na Agility.
Chodíme na procházky a je to už taková běžná rutina. Gerrýsek je věčně hladový, takže asi proto si řekl, že bude nejlepší si udělat nášup - dvakrát v tomto týdnu (a vlastně poprvé od té doby, co ho máme doma), tak Gerrýsek zvracel. Hned to po sobě uklidil a vypadalo to, jako by to byla ta největší mňamka na světě. V podstatě měl "druhou večeři" a byl velmi spokojený.
Jeli jsme s Gerrýskem na veterinu na třetí očkování, ale Gerry zrovna ten den dostal do jednoho očíčka zánět, tak jsme odjeli jen s kapičkama na oči a očkování až po doléčení očíček příští týden. Taky jsme dostali antibiotika na bouličku, co se Gerrýskovi udělala po klíštěti. Gerrýsek je zdravý kluk, správně roste, má obě kuličky tam, co má mít. Kýlička na bříšku se mu bohužel nezatáhla, přestože jí vmasírováváme několikrát denně a zkoušeli jsme i přelepovat (Gerry vzorně náplast nechával na pokoji a vydržela mu tam i několik dní). Na diskuzích jsem četl, že se nechává odstranit ve štěněčím věku, že se to rychle hojí bez následků, na veterině nám ale naopak řekli, že když, tak až v dospělosti, až Gerry neporoste, aby mu to třeba neprasklo. Taky se mu bohužel zvětšuje jizvička na pravé zadní pacce, se kterou jsme si ho již přivezli a doufali jsme, že se jizvička ztratí. Naopak Jizva roste s Gerrym a je docela výrazná. Máme označkovaného pejska, ale nemáme tušení, jak moc to třeba bude vadit na výstavách apod.
Gerrýsek má novou hračku - prkínko na žvejkání. Takové krásné čisté měkké dřevo, které se dobře žvejká a nabízeli jsme mu ho hned ze začátku, aby neměl potřebu okusovat dřevěný nábytek. Tehdy ho nechtěl. Teď, jak se Gerrýskovi začínají klubat zoubky, tak už změnil názor a sotva prkínko dostal, tak ho už nepřetržitě hodinu ožvejkává.
Gerry má i své nešvary. Kromě toho, že po pozemku sbírá ten největší borčus (kousky polystyrenu, zbytky stavebních hmot, omítek, fasád, igelitů... prostě drobečky, které se nám nepodařilo vyzbírat, protože jsou moc malé a bylo jich moc) a chroupe kameny, které si občas nadrzo přinese do obýváku, tak má i civilizované nešvary. Kdykoliv otevřeme ledničku, tak je hned u nás. Z ledničky nikdy žádné pamlsky nedostal přímo a kupodivu to není jídlo, co by ho k ledničce táhlo. Máme vysokou ledničku s dveřmi až k podlaze a Gerrýsek se prostě chodí schladit. Jakmile otevřeme, tak se navalí na spodek ledníce a i těch pár vteřin, než ho vyženeme, mu za tu námahu stojí. Nedivím se mu, s takovým kožichem v těhle vedrech...
Procvičujeme poslušnost a výdrž, Gerry si např. nesmí vzít nic ze stolu. Na stůl (konferenční stolek výšky cca 40cm) jsem nastražil na okraj granulky a Gerryho hlídal, aby si nevzal. Měl jasně daný zákaz a tady s tím neměl problém. Ví, že ze stolu nesmí. Ještě ho zkusím potrápit lepšíma pamlskama, které tam zanechám bez povelu, ale věřím, že Gerry s tím problém mít nebude. Je velmi poslušný, alespoň na to, co se týká toho, co doma smí a nesmí.
Gerrýsek oslavil 13 týdnů, co je na světě. Je to zároveň na den přesně tři měsíce a opět sobota. Dostal nějaké ty pamlsky, ale neřekli jsme mu, že to je k jeho oslavě, aby si nemyslel, že to má zadarmo, jen tak, bez námahy. Hezky se nám musel předvést s nějakými povely. Víc než pamlsky ale Gerrýsek určitě ocení to, že od zítřka má o třetinu zvýšený příděl granulí. Pořád kouká tak hladově a prosebně, když vyjí misku, že by si dal ještě... Teď bude zase na chvilku hej, než zas trochu poporoste a před dalším zvyšováním přídělů bude určitě opět nejhladovější pejsek na světě.
Na "Rajčeti" jsou opět nějaké nové fotečky a v sekci vážení nové míry a váhy.


11.7.-17.7.2016
Tento týden měl Gerrýsek opět hlídání s paničkou. Bohužel počasí bylo celý týden takové upršené, takže si to venku moc neužil.
V pondělí byla ještě tropická vedra, takže nám zrušili cvičák, na který jsme se moc těšili. Tak alespoň doma procvičujeme povely a když zrovna neprší, chodíme na procházky. Gerrýsek zkouší, kam všude může a dožaduje se mazlení na sedačce, na kterou se vždy sápe. Na zahradě nám žere slimáky a plevel.
Gerry si zvyká na návštěvy, ve středu šel s paničkou pro návštěvu naproti na nádraží a po návradu odpadnul a spal asi dvě hodiny. Na delší procházky to zatím není. Naštěstí se rychle unaví, ale až povyroste, tak nevím, jak ho utaháme. Bohužel má stále problém s čůráním a kakáním mimo zahradu a vždy to drží až domu. Od návštěv dostává luxusní pamlsky, ze kterých je totálně hotový, přestože výběrové pamlsky pro něj máme taky. Ale od návštěv je to přecejen vždy lepší než to domácí.
Gerry bude dobrý stopař. Kdykoliv jdeme na procházku, tak okamžitě pozná, že se vracíme a chytne stopu a vede (táhne) nás domu. S ním nezabloudíme.
Přibyla nám ještě jedna čůrací nehoda, Gerry byl v domě v patře a z nějakého důvodu se bojí na chodbě a počůral se, když měl jít z pokoje do chodby. Je to zkrátka pes venkovní, ale jinak už je to vzorný pejsek.
Gerrýsek nám krásně roste (o víkendu jsme měli pravidelné měření a vážení, je to v tabulce), chodíme na cvičáky na štěňátka. V sobotu jsme byli na Hovi školce, tak to bylo super. byl tam skoro celý jeden vrh, asi ve věku Gerrýska, plus asi ještě dvě o něco malinko starší štěňátka. Jakmile se k tomu dostanu, přibudou nějaké fotky na "rajčeti". V neděli jsme pak měli hned dvakrát cvičák štěňátka, tak se vyblbnul dosytosti. Je dost těžké ho utahat.


3.7.-10.7.2016
Nějak úplně nestíháme psát příspěvky na denní bázi, takže pomalu přepeneme na týdenní informační režim.
Tento týden se toho událo opravdu hodně, takže to bude trochu obsáhlejší, ale časem se bezesporu najede na rutinu.
Gerrýsek absolvoval svůj první cvičák, fotky jsou na "rajčeti". Gerrýsek byl poslušný, všechno zvládal, dokonce možná i nejlíp ze všech, ikdyž tam byl výrazně nejmladší (10 týdnů VS 4-5 měsíční hafíci). Všichni pejskové ale byli velmi šikovní, na to že to jsou úplná štěňátka. Ze začátku se hrozně bál a při rozchodech si moc hrát neuměl, měl stažený ocásek a byl hrozně vyjukaný z ňafání ostatních pejsků, kteří si s ním hrát chtěli, ale pak ho chtěli už jen šikanovat, když se bobíšek tak strašně bál. Nicméně ke konci lekce, při posledním rozchodu si hrál už hezky se všemi a nedal se, ikdyž ho tedy vyváleli pěkně. Na fotkách to je vidět :-)
Gerrýsek zvládnul bezchybně sedět, jít k noze, odložení, přivolání, sezení na nepříjemných materiálech, proběhnutí agility překážkou, proběhnutí PET lahvema (to znal ze štěněčího domova, kde mu úžasná chovatelka připravila spoustu podnětů ve výběhu) a vynechali jsme akorát "lehni", se kterým chci chvilku počkat, ať mu nepřetěžujeme zbytečně klouby a "Vztaň", do kterého se asi pustíme v nejbližší době, ale opět prozatím jen ze sedu. V tomhle ostatní měli náskok. Ke konci týdne jsme ale už "Vztaň | Vztyk" zařadily mezi povely a procvičili. Ještě se cvičilo kličkování mezi ostatními pejsky a přivolání přes "uličku" tvořenou z ostatních pejsků. To všechno Gerrýsek zvládnul. Trošičku jednou zaváhal a to když se přivolávalo před hromadu hraček. Tam se na chvilku zastavil a prohlížel si, co to je, ale pak pokračoval hezky k páníčkovi.
Skvěle zvládá převozy, hlavně tedy nandání a vyndání z auta - nesnaží se vyskakovat, poslušně čeká a u převozu neblbne. Akorát se mu to moc nelíbí a občas si kníkne. Vozíme ho v popruhách připoutaného na zadních sedadlech, takže může koukat z okínka a vidí na nás a může nám olíznout ucho.
Noc po cvičáku (ten den jsme byli i na dvou venčeních před barák, kde se potkal s malinkatým pejskem, 2x, a vždy se náramně vyblbli - tam se nebál jako na cvičáku) Gerrýsek prospal jak poleno, takhle stahaný ještě nebyl a i teď ještě tvrdě dospává a má divoké sny. Byl to pro něj silný zážitek a už se těšíme (alespoň my, doufáme že Gerry taky) na další cvičáky. Za 14 dní půjdeme zkusit i první lekci agility pro začátečníky.
V dalších dnech nám Gerry pomáhal při vystěhovávání ze starého bytu a tam to byl docela problém s nehodami. Před panelákem je velká frekvence psů a je počůraný každičký centimetr prostoru a to prostě Gerrýsek nezvládal. Ikdyž byl na prasknutí, tak odmýtal dělat potřebu tam, kde jí už dělal jiný pejsek. Takže přibylo hodně loužiček na chodbě, ve výtahu a v bytě a my měli co vytírat. I na procházkách, které můžou být zatím jen krátké a jsou velmi pomalé, protože Gerry vše důkladně prozkoumává, tak i zde raději počká s potřebou domu na zahradu. To se ale rozchodí a bude to ok.
O víkendu jsme pak jeli na návštěvu za podlíky Endim a Káčou, kteří jsou pejskové již v letech, takže moc na hraní nejsou, ale alespoň Gerry poznal i jiné další pejsky a povahy. Problém s čůráním na cizí zahradě byl ten samý jako před panelákem a ikdyž jsme se moc snažili, tak jsme se jedné loužičce vevnitř na koberec nevyhnuli. Jinak byl ale Gerrýsek vzorný a moc šikovný návštěvník. I cestu 2x2h zvládnul v pohodě.
Pravidelně jsme po týdnu měřili a vážili. Je to takové roztržité měření od oka, ale i z vážení je patrné, že tenhle týden Gerrýsek roste do výšky a vytahuje se a moc rychle nepřibírá (což je dobře pro klouby).
Nezapomeňte zkouknout fotky na "Rajčeti" a další sekce (povely, vážení...) a zase za týden budou další zprávičky.


2.7.2016
Sobota byla blbnucí. Hafínek chvílema spí, chvílema se nudí a blbne. Procvičujeme povely, ale to ho dneska moc nebaví.
Přestože noc byla jedna velká katastrofa s nehodama, tak Gerrýsek dostal za odměnu pribináčka a zkusili jsme i novou pochoutku - čistící tyčinku na zuby denta-stiks. Gerryho stále baví hrát si sám a hračky ho ještě neomrzely, takže nemusíme sahat do zásob a zahlcovat ho novýma. Maxíka hračky omrzely vždy docela rychle. Gerry si vyběhne na zahradu, vynosí hračky na déšť a natahá domu plevel a klacíky, což je dobrůtka.
Dnes jsme dávali tabletku na odčervení. Čistili jsme ouška a při kontrole jsme našli nasáté klíště. Už se nám veze antiparazitický obojek a pinzety na klíšťata, takže za chvilku budeme vyndavat. Mysleli jsme, že antiparazitika jsou až od vššího věku, ale prý i už od dvou měsíců, takže Gerry dostane ozdobu, když to na něj takhle leze. Očkovaný proti borelioze bude nejdřív za 6 týdnů, tak ať to nepodceníme.
Po neúspěšném pokusu o společné nocování v ložici se vracíme k přespávání v obýváku. Jakmile Gerry poporoste, tak bude spinkat hezky venku. Měli jsme z toho obavy, ale je opravdu samostatný a nikterak ho to nestresuje, když má být chvilinku sám. Přesto prozatím je neustále pod dozorem, ikdyž třebajen z dálky.


1.7.2016
Pro Gerrýska byl pátek obyčejný den. Nic moc se nestalo. Vzali jsme ho na kratší procházku, prozatím jsme ho nechávali běhat jen po zahradě. Vodítko se mu moc nelíbilo a protože "venku" to pro něj je všechno nové a neznáme a všechno musí očuchat a prozkoumat, tak jsme se šinuli opravdu pomalu - jen na konec ulice a zpět.
Večer při dovádětní Gerrýsek porušil skoro týden bez nehod, následně další dvě nehody byly, když jsme mu přemístili pelech do ložnice. Popsáno v sekci s nehodama. Škoda, musíme počítat opět od nuly.



30.6.2016
Dnes ráno jsme byli na veterině na druhém očkování (první očkování měl Gerrýsek ještě v původním domově v šesti týdnech). Další nás čeká za tři týdny v jeho dvanácti týdnech věku.
Ještě jsme se stavovali v pneuservisu opravit píchlé kolo, tak měl Gerrýsek zážitek z hlučného prostředí. Nelíbilo se mu tam.
Je fajn, jak se Gerry dokáže sám zabavit, s kuličkou hrášku si vyhraje klidně deset minut, nebo se snaží ulovit svůj ocásek, nosí hračky na zahradu, borčus ze zahrady domu (různé kamínky, větývky a plevel, občas najde nebo někde vyhrabe i něco zajímavějšího, jako např. kus trubky, polystyrenu apod.). Na zahradě máme ještě nerozvoženou hlínu, tak ho baví horolezit a různě se schovávat.
Včera jsme na zahradě postavili velký slunečník, 4x4m, tak bude mít Gerrýsek i trochu stínu přímo na verandě, pokud zas bude pražit sluníčko.
Nechci to zakřiknout a určitě to ještě není definitivní, ale už máme 3 dny bez nehody. Gerrýsek má pravidelnější režim a chodí si ven i sám. Přes noc stačí dvakrát vstát, možná by stačilo i jednou, ale proč riskovat.



27.-29.6.2016
Přidali jsme nové fotečky do alba, vážili jsme, měřili jsme a učili se nové povely. Vše je v jednotlivých sekcích.
Gerrýsek najel na rutinu a krásně se nám rozespinkal, takže dozorování není vůbec problém. Dokáže po půl hodině až hodině lumpačení další dvě hodiny prospinkat. Takže mám čas např. napsat příspěvek, přidat fotky, najíst se apod.
Gerry je pěknej divocho a lumpík. Ale na druhou stranu je hrozně poslušný - co se mu zakáže, to poslechne. Neodmlouvá a poslouchá na přivolání, poslouchá na "fuj" a "nesmíš" a tak nějak všeobecně poslouchá po svém :-)
Teď se jdeme objednat a chystat na veterinu, takže zbytek příspěvku ještě večer snad doplním.
tak jsem nedoplnil, protože na veterině mají plno a lidi na blind tam čekají přes hodinu, tak jsme objednaní na čtvrtek na ráno.



26.6.2016
Dnes se Gerrýsek vyznamenal, přidal dva bobky hozené na podlahu a ktomu pár loužičk, ale jinak to byl celkem poslušný pejsek. Přidali jsme výuku dalších povelů, najdtete je v sekci "povely". Jiank takový normální den :-)



25.6.2016
Dnes jsme měli krušnou noc. Tedy hlavně Gerrýsek. Včera při hlídání jsme neupozornili dozorující dohled na to, kterého pribináčka má Gerrýsek dostat a bohužel dohled vzal čokoládového bez povědomí o tom, jak je čokoláda pro psy škodlivá. Gerrýsek byl celý večer hyperaktivní a celou noc nezahmouřil oka. Pobíhal mezi místečky, která má oblíbená na spaní, ale nikde nevydržel dýl jak pět minut, pofňukal si (asi ho bolelo bříško) a zas přebíhal.
Pro jistotu jsme volali i na veterinu (protože články na netu to rozhodně neberou na lehkou váhu), ale tam nám řekli, že by to mělo skončit nejhůř průjmem a že dokud se to nezhorší, tak jezdit nemusíme.
Naštěstí ráno byl už Gerrýsek v pohodě. Přes den toho naspal o to víc, když v noci nezahmouřil oka. V Makru jsme nakoupili plato Pribináčků bez příchuti a poučili všechny případné hlídatele o škodlivosti čokolády. Gerrýsek si tedy užil prvního a snad i posledního čokopribiáčka.
Přes den byl opět pár hodin hlídán a vše bylo v pohodě. V týdnu nám snad dovezou velký slunečník, abychom měli stín hned u vstupu na zahradu a Gerrýsek se pro stín nemusel zašívat do odlehlých koutů zahrady.
Od dozoru máme informaci o tom, jak Gerrýsek dokáže pořádně štěkat. Má hračku, modré gumové prasátko (takový jen míček s vykulenýma očima), a tu si odnesl ven do trávy. Pak, když šel po čase opět ven, tak z trávy koukaly jen velké vykulené oči a Gerrýsek se prý mohl uštěkat.
Večer dostal kuličku hrášku na ochutnání, ale místo toho, aby jí ochutnal, tak si s ní hrál. Asi dvacet minut jí kutálel po podlaze, dělal na ní výpady a jinak na ní útočil a nakonec jí v zubech odnel na zahradu, kde jí nechal zkutálet do ztracena.
Teď tu máme oromnou bouřku (přes den tu padaly i kroupy) a Gerrýsek by měl mít čas pomalu jít čůrat, ale ven do toho slejváku ho nedostaneme. Nám se tam taky nechce, ani deštník nepomůže. Snad se to rychle přežene a Gerrýsek vydrží a pak půjdem všichni spinkat. Ještě tedy změříme a zvážíme, protože Gerrýskovi je přesně 9 týdnů, tak ať máme přehled. Pokud neusnu moc rychle, zkusím dne ještě přidělat sekci s povely.



24.6.2016
Máme za seobou první týden. Vyčerpaná panička si bude moct trochu odpočinout a nastoupí vyčerpaný páníček. Za první týden Gerrýsek zvládnul povely "sedni", "ke mě", "čekej", "čekej" v kombinaci s "můžeš" při krmení, kdy se nesmí hnout a jít k misce, než mu je povoleno, a reagování na své jméno "Gerry". Snad přes víkend bude chvilka na nafocení nových foteček a založení videoarchivu (patrně na youtube). O všem budeme informovat. V následujícím týdnu budeme procvičovat a upevňovat známé povely a možná přidáme něco nového. "Lehni" necháme na později, ať mu zbytečně nenamáháme klouby a ať si napřed pořádně vžije "sedni". Určitě budeme prohlubovat čas u odložení (k "čekej" přidáme "zůstaň") a dál se uvidí. Začaly hrozná vedra, tak dokud to nepoleví, tak budeme všichni asi trochu mátožní. Gerrýsek si chodí pravidelně namáčet tlapky do misky z vodou a dělá nám kolem misky pěknou potopu. Ale přece ho nenecháme upéct. Nejlepší místo na spaní je studená dlažba bud u krbu a nebo v prádelně.



21.-23.6.2016
Kromě ranní malé nehody, kdy jsem napřed dal snídani místo toho, abych trval na tom, že se Gerrýsek musí vyčůrat, ikdyž dělá, že nechce, tak měl Gerrýsek den bez nehod. Celý den lumpačil, počasí měl nádherné, takže pokračoval v průzkumu zahrady a tak nějak normálně pozlobíval. Gerrýsek dostal prvního (alespoň si to myslíme) Lipánka. Vanilkového. Je docela problém sehnat tento typ smetanového výrobku bez příchuti. Jen rok a půl zpět, s Maxíkem, jsme s tím problém neměli. Asi to už není "in" a konkurence se po sobě opičí a mají strach , aby náhodou neměli něco jiného, než konkurence, protože to by se pak nemuselo prodávat... nevím.
Nicméně tedy Gerrýsek měl vanilkového a moc mu chutnal. Vypadalo to, jako by to nebylo poprvé, co něco takového dostal. Maxík se snažil poprvé schroupat i kelímek, Gerrýsek suverenně bez zaváhání lízal a ani se nezadělal.
Je to nebojsa a suverén. Nedělá mu problém jít se projít na zahradu sám nebo když ho omrzíme, tak prostě od nás odejde hrát si s něčím jiným. Taky je pěkně přidrzlý a už nám ukradnul několik hadrů z prádelny. Popadne je, vyběhne s nimi na zahradu a má z toho hroznou bžundu, jak nás napálil, že nám sebral takový super hadr.
Dnes má Gerrýsek měsíčniny, jsou mu dva měsíce. Provedeme měření a vážení - bude v tabulce v příslušné sekci.


20.6.2016
Večer jsme Gerrýska přemlouvali na čůrání déle než tři hodiny. Panička s ním byla venku několikrát vždy dlouhé minuty, ale na čůrání prostě nepřišla řada. Bylo tedy jasné, že nás čeká další nehoda, která přišla zcela podle očekávání. Bohužel Gerrýsek je pěkně ostrý malý gauner, takže o nějakém kárání nemohla být řeč a pěkně mi prokousnul ruku. Tady to je přece jeho a on si může čůrat, kde ho napadne. Ráno se opakovalo to samé - několik venčení venku bez čůrání a pak loužička po příchodu domu.
K snídani dostal Gerrýsek i přídavek vitamínů, ale ty mu moc nejedou. Pouze vyzobal granulky okolo.
Kolem deváté hodiny už vyjedl i granulky "otrávené" vitamínama a celý den byl hodňounký. Odpoledne páníčka po příchodu z práce přivítal vítací loužičkou, která se ale nepočítá jako nehoda. No a pak jsme celé odpoledne až do večera všichni společně pucovali zahradu od všeho možného, co by mohlo Gerrýska zajímat, když je bez dozoru - prkna s hřebíky, různé kousky igelitů, plastů, drátů, montážní pěny a takový ten borčus, co se roznosí kolem baráku, když se staví. Ještě to bude chtít párkrát projít, ale to nejhorší jsme zlikvidovali.
Gerrýska to tak vyšťavilo, že po večeři vytuhnul a už dvě hodiny spinká, což je asi jeho rekord. Utahali jsme ho pořádně. Taky půjdeme spinkat (akorát panička má budíka na noční venčení).


19.6.2016
První noc Gerrýska v novém domově se bohužel bez nehody neobešla. První nehoda byla kakací, kdy patnáct minut po venčení a čůrání hodil vevnitř doma bobek. Teda pěkenj náklad. Měl ohromnou radost, že se mu bobek podařilo vytlačit. Panička, která má tento týden službu na noční venčení, už takovou radost neměla. To bylo krátce po jedné v noci.
Druhá nehoda, ve čtyři ráno, byla už čůrací a to sice po necelých 40ti minutách po venčení a čůrání venku. Asi je lepší čůrat hezky doma v teple než venku na mrazu :-)
Gerrýsek nám ze spaní nejen chrápe, ale i prdí :-) Samozřejmě má i běhací sny. Dokonce umí i zavrčet a štěknout (Maxík štěknul poprvé až po několika týdnech nebo snad měsících a vím, že nás to tehdy hodně překvapilo).
Je to průzkumník, což stojí spousty sil a proto se musí hodně spinkat a nabírat síly nové. Zahradu máme ještě neuspořádanou, žádný nudný rovný trávník, proto tu bude mít hodně co na zkoumání.
Dneska k obědu dostal Gerrýsek přídavek - odčervovací tabletku. Od zítřka začneme ke granulkám (používáme Royal Canin Maxi Junior) přidávat i různé vitamínky a doplňky, jako např. Roboran (komplex vitamínů), karoten (na zbarvení srsti a na oči), kelpu (mořská řasa na bělost zubů), lososový olej (na srst) a kolagen (na klouby). Všeho samozřejmě s mírou, ony ty granulky by samy o sobě měly stačit a obsahovat vše potřebné.
Den se chýlí ke konci, Gerrýsek pěkně lumpačil celý den a je to docela kumšt ho utahat, aby si pak na chvilku hajnul a spinkal. Přidali jsme první fotky na "rajče".
18.6.2016
Dnešní den byl pro Gerrýska převratným. Opustil svůj rodný domov a vydal se na dlouhou cestu do domova nového - zcela jiného.
Cesta byla velmi náročna a kvůli opravám na D1 trvala dvakrát déle než by měla. Prvních 35km z Rousínova do Prahy jsme jeli hodinu. Gerrýsek se rozloučil se svýma dvěma brášky (jeden už odcestoval do Rakouska a sestřička už taky byla v novém domově) a dopoledne jsme vyrazili, aby měl čas si zvyknout na nový domov.
Po cestě jsme udělali jednu čůrací přestávku, kterou Gerrýsek zvládnul perfektně a vyčůral se hezky na trávník. Po cestě autem vůbec nezlobil, netesknil a asi tak polovinu cestu prospinkal paničce na klíně. Zbytek cesty koukal z okna.
Po příjezdu domu se Gerrýsek choval velmi suverenně, jako by mu tu vše patřilo a jako by tu bydlel odjakživa nebo minimálně velmi dlouho. Shltnul porci granulek a vehementně se dožadoval přídavku. Pak usnul s hlavou v misce na granule. Prozkoumal obývák, schoval se pod gauč, odkud nemohl vylézt a fňukal, prozkoumal a vyzkoušel dva pelíšky a ohrádku. Na zahradě ochutnal lopuch, šťovík, bodlák a trávu - všechno mňamka. Přibližně každou hodinu až dvě byl na zahradě čůrat a ani jednou neudělal loužičku doma. Zlatíčko. Taky jednou kakal - hovínka plná molitanu. Je to pejsek všežravec a je vidět, že si s sebou přivezl i kousek domova :-) Z domova si přivezl i deku z noclehárny, aby tu měl kousek vzpomínek a od majitelek maminky a tatínka spousty hraček a dalšího vybavení, za což jim moc děkujeme.
Gerrýsek nám dneska od 12h do 24h 10x čůral a jednou kakal. Šikulínek.
První den jsme chtěli Gerrýska šetřit, ale je to takový neposeda a energie má na rozdávání, že jsme ho hned zapřáhli a naučili ho "sedni" a pustili jsme se do nácviku a procvičování "ke mě".
Teď už spokojeně spinká (za den měl asi 5 spinkacích přestávek) a čeká ho pokojná noc jen se vstáváním na venčení. Službu na vstávání a noční venčení první týden má panička :-)